Mikroplasty

Co to je

Pod „mikroplasty v kosmetice“ si většina lidí představí mikroperličky – barevné kuličky v peelinzích. Ty už v EU nejsou; oplachové přípravky s nimi jsou zakázané.

Jenže mikroperličky byly vždycky jen zlomek problému. Syntetické polymery v kosmetice plní řadu jiných rolí a ve složení je nepoznáte podle vzhledu:

• Polyethylene – klasická mikroperlička, ale i plnivo a zahušťovadlo
• Nylon-12 – matující prášek v pudrech a make-upech, dodává hedvábný pocit
• Polymethyl Methacrylate (PMMA) – optický rozptyl: „soft focus“ efekt
• Polypropylene, Polyurethane-11 – plniva a filmotvorné složky
• Acrylates Crosspolymer – zahušťovadla a nosiče

Evropské nařízení o záměrně přidávaných mikroplastech platí od října 2023 a zavádí se postupně, s přechodnými obdobími podle typu produktu. Mikroperličky v oplachových přípravcích zmizely hned; u dekorativní kosmetiky a některých dalších kategorií běží delší lhůty.

Proto se s nimi ve složení pořád setkáte – a proto stojí za to je umět přečíst.

Co dělá s pletí

Syntetické polymery v kosmetice nemají na pleť žádný účinek. Jejich role je fyzikální a optická.

Mechanická exfoliace. Tuhle roli měly mikroperličky – a je nahraditelná. Rozemletá jádra, celulóza, jílový prášek i cukr dělají totéž.

Optický rozptyl. PMMA a nylon rozptylují světlo a tím zjemňují vzhled pórů a jemných linek. To je efekt, který se nahrazuje hůř – proto se právě v dekorativní kosmetice drží nejdéle.

Klouzavost a matování. Nylon-12 dodává pudrům hedvábný pocit.

Zahuštění a stabilizace. Akrylátové polymery.

Z hlediska pleti jsou tyhle látky inertní – nevstřebávají se, nedráždí a alergie na ně je vzácná. Problém není zdravotní, ale environmentální: nerozkládají se a přes odpad se dostanou do vodních toků.

A právě proto je rozhodnutí o nich jiné než u většiny složek v adresáři: nejde o to, co udělají vám, ale o to, co zůstane po nich.

Co ukázal výzkum

Práce publikovaná v Marine Pollution Bulletin je užitečná tím, že dělá dvě věci najednou – prochází reálné složení produktů na trhu a odhaduje, kolik částic z nich odejde.

Autoři provedli dotazníkové šetření (n = 312), pak průzkum trhu a nakonec teoretický odhad emisí u produktů s nejvyšším obsahem polymerů, které se chovají jako mikroplasty.

Nálezy, které stojí za pozornost:

Nejpoužívanějším produktem byla zubní pasta (95,8 %), nejméně používaným čisticí přípravek na obličej (20,8 %). To samo o sobě mění představu o tom, odkud mikroplasty pocházejí – peeling používá málokdo denně, zubní pastu skoro každý dvakrát.

Mezi nalezenými polymery převažovaly akrylátové kopolymery (11 látek) a dimethikonové polymery (5). Tedy ne mikroperličky, ale zahušťovadla a silikonové polymery.

Odhad emisí: 21,4 bilionu částic ročně ze čtyř sledovaných kategorií produktů na jednom trhu.

Jak to zařadit. Je to teoretický odhad pro jeden trh, ne měření – a autoři sami uvádějí, že je potřeba další hodnocení. Číslo tedy neber jako přesné.

Užitečnější je ten posun v tom, kde problém vlastně je. Zákaz mikroperliček byl viditelný a snadno pochopitelný, ale zasáhl kategorii, která nebyla hlavním zdrojem. Většina syntetických polymerů v kosmetice nikdy nebyla v peelingu – jsou to zahušťovadla, plniva a matující prášky, které z produktu nikdo nevidí.

A plyne z toho i praktický důsledek: „bez mikroplastů“ na obale nemusí znamenat bez syntetických polymerů. Definice se liší podle toho, kdo ji používá, a nařízení má vlastní, poměrně technickou.

Komu sedí a komu ne

Z hlediska pleti: syntetické polymery nikomu nevadí. Jsou inertní, nevstřebávají se a alergie je vzácná.

Kdo řeší ekologickou stopu: tady je rozhodnutí na místě – a stojí za to hledat dál než po peelinzích.

Kdo hledá peeling bez plastů: v EU už jinou možnost nemá, mikroperličky jsou v oplachových produktech zakázané. Alternativy jsou rozemletá jádra, celulóza, jíl nebo kyseliny, které exfoliují chemicky a šetrněji.

Kdo chce vynechat polymery úplně: je to obtížnější, než vypadá. Matující pudry: „soft focus“ make-upy a řada gelů na nich stojí. A náhrady nejsou vždy lepší – přírodní abraziva mají ostré hrany a mohou pleť poškrábat víc než hladká kulička.

Citlivá pleť: polymery nejsou podezřelí. Parfemace a konzervanty reagují řádově častěji.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení.

S čím kombinovat

Syntetické polymery nemají s ničím chemickou interakci.

Praktické vodítko pro čtení složení – co hledat, když se jim chcete vyhnout:

• Polyethylene, Polypropylene, Nylon-6, Nylon-12
• Polymethyl Methacrylate a Methyl Methacrylate Crosspolymer
• Polyurethane-11, Polystyrene
• Acrylates Copolymer a Acrylates Crosspolymer
• Cokoli začínající Poly-

Co naopak mikroplast není, i když to tak zní: Polyquaternium (rozpustný kationtový polymer), Polysorbate (emulgátor) a Polyglyceryl (emulgátor). Rozpustné polymery se do definice mikroplastů nepočítají.

A rozdíl, který se plete nejčastěji: silikony jako Dimethicone jsou tekuté a rozpustné v olejích – nejsou to mikroplasty v tom smyslu jako pevné částice. Silikonové elastomery a zesíťované silikony už ale ano.

Při výběru peelingu platí praktická věc, která s plasty nesouvisí: chemická exfoliace kyselinami je k pleti šetrnější než mechanická, ať už je abrazivo z čehokoli.

Bezpečnost a regulace

Z hlediska zdraví nejsou syntetické polymery v kosmetice problém. Jsou inertní, nevstřebávají se přes neporušenou pokožku a kontaktní alergie je vzácná.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení.

Regulace míří na životní prostředí, ne na zdraví. Evropské nařízení o záměrně přidávaných mikroplastech platí od října 2023 a zavádí se postupně – mikroperličky v oplachových přípravcích zmizely hned, u dekorativní kosmetiky a dalších kategorií běží přechodná období.

Dvě věci, které stojí za upřesnění:

„Bez mikroplastů“ není chráněné označení. Definice se liší podle toho, kdo ji používá; nařízení má vlastní a poměrně technickou. Produkt s tímto tvrzením může obsahovat syntetické polymery, které se do definice nevejdou.

Odhady emisí jsou odhady. Číslo 21,4 bilionu částic ročně z jedné studie je teoretický výpočet pro jeden trh, ne měření. Řád je vypovídající, přesnost ne.

Kde ji najdete

V dekorativní kosmetice – pudrech, make-upech a primerech, kde Nylon-12 a PMMA dodávají hedvábný pocit a optický rozptyl.

V krémech a gelech jako zahušťovadla (Acrylates Copolymer).

V opalovacích krémech jako nosiče a filmotvorné složky.

V zubních pastách – podle citované studie nejpoužívanější kategorie z těch sledovaných.

Ne v oplachových peelinzích – tam jsou mikroperličky v EU zakázané.

Ve složení stojí obvykle v druhé polovině. Předpona Poly- je vodítko, ale ne spolehlivé – rozpustné polymery jako Polyquaternium mezi mikroplasty nepatří.

Časté mýty

„Zákaz mikroperliček problém vyřešil.“ Zasáhl viditelnou, ale ne hlavní kategorii. Podle citované studie převažovaly mezi nalezenými polymery akrylátové kopolymery a dimethikonové polymery – tedy zahušťovadla a silikonové polymery, ne perličky z peelingu.

„Bez mikroplastů znamená bez syntetických polymerů.“ Neznamená. Označení není chráněné a definice se liší; nařízení má vlastní a technickou.

„Mikroplasty v kosmetice škodí pleti.“ Neškodí. Jsou inertní a nevstřebávají se. Problém je environmentální – nerozkládají se a přes odpad se dostanou do vodních toků.