Oxid zinečnatý

Co to je

Oxid zinečnatý je bílý anorganický prášek, který se v kosmetice používá ve dvou rolích – jako UV filtr a jako bílý pigment (pod číslem CI 77947).

Jde o jeden ze dvou minerálních filtrů povolených v EU. Ten druhý je oxid titaničitý. Obvykle se dávají do jedné škatulky jako „minerální ochrana,“ ale ve skutečnosti se chovají odlišně – a rozdíl je měřitelný.

Ve složení se objevuje ve dvou podobách:

• Zinc Oxide – běžná mikronizovaná forma, zanechává bílý závoj
• Zinc Oxide (nano) – částice pod 100 nm, kosmeticky přijatelnější

Označení (nano) musí být v EU povinně uvedeno v seznamu složek. Není to varování, ale informační povinnost.

Co dělá s pletí

O minerálních filtrech se dodnes píše, že „odrážejí“ záření jako zrcadlo. Ve skutečnosti ho z větší části pohlcují a přeměňují na teplo – stejně jako filtry organické. Odraz a rozptyl tvoří jen menší část účinku.

Rozhodující je, jakou část spektra filtr pokryje. Sluneční UV má dvě složky: UVB (290–320 nm), které způsobuje spálení, a UVA (320–400 nm), které proniká hlouběji, podílí se na stárnutí pleti a na pigmentových problémech.

A právě v dlouhovlnném UVA nad 360 nm se minerální filtry rozcházejí.

Co ukázal výzkum

Práce v American Journal of Clinical Dermatology porovnala tři filtry – avobenzon, oxid zinečnatý a oxid titaničitý – a měřila jejich absorpční profily i ochranný faktor proti UVA (PFA) přímo na lidské kůži.

Výsledek je jednoznačný. Formulace s 3 % avobenzonu nebo 5 % oxidu zinečnatého utlumily vlnové délky nad 360 nm výrazně lépe než formulace s 5 % oxidu titaničitého. Produkty s podobným SPF, ale s avobenzonem nebo oxidem zinečnatým, měly signifikantně vyšší hodnoty PFA než ty s oxidem titaničitým. Přidání zinku či fotostabilizovaného avobenzonu zvýšilo PFA téměř trojnásobně, přidání titanu jen mírně.

Závěr autorů: oxid titaničitý nelze považovat za náhradu avobenzonu ani oxidu zinečnatého tam, kde jde o vysokou ochranu proti UVA.

Z toho plyne praktické vodítko: minerální krém, který obsahuje jen oxid titaničitý, nemusí v UVA chránit tak, jak byste podle čísla SPF čekali. Hledejte ve složení zinek.

A co nanočástice? Studie v ACS Applied Bio Materials aplikovala komerční nano ZnO na neporušenou i narušenou lidskou kůži ex vivo. Zinek zůstává v povrchových vrstvách rohové vrstvy; množství, které pronikne hlouběji, závisí hlavně na stavu bariéry a době expozice. Při 24 hodinách na kůži s narušenou bariérou stouplo množství zinku v živé epidermis 60–65násobně.

Klíčové zjištění je ale jiné: to, co pronikne, už nejsou nanočástice, ale rozpuštěné zinečnaté ionty. Obava „nanočástice v těle“ tedy popisuje něco, co se v téhle studii nedělo.

Komu sedí a komu ne

Citlivá, atopická a růžovkovitá pleť: oxid zinečnatý je nejlépe snášená UV ochrana. Nedráždí, nepálí v očích a nevstřebává se.

Aknózní pleť: zinek má navíc mírný protizánětlivý a mattující efekt. Nekomedogenní, i když textura minerálních krémů bývá hutná.

Kojenci a malé děti: minerální filtry jsou u nich standardem.

Těhotenství a kojení: bez omezení – to je hlavní důvod, proč se v tomhle období doporučují.

Kdo řeší melasmu: oxid zinečnatý pokryje UVA, ale ne viditelné světlo. Na to potřebujete tónovaný krém s oxidy železa.

Tmavší pleť: bílý závoj je hlavní praktická nevýhoda. Nano forma a tónované varianty ho výrazně zmírní.

S čím kombinovat

Oxid zinečnatý se běžně kombinuje s oxidem titaničitým – ten posílí ochranu v UVB, zinek pokryje UVA.

Se všemi aktivními látkami je slučitelný, protože působí na povrchu a chemicky nereaguje.

Dobře se doplňuje s niacinamidem u aknózní pleti a s oxidy železa u pigmentových problémů.

Praktická věc, na které záleží víc než na složení: množství. SPF na obalu se měří při 2 mg/cm², což je pro obličej zhruba čajová lžička produktu. Většina lidí nanese třetinu až polovinu a reálná ochrana klesá neúměrně rychle. U hutného minerálního krému je pokušení šetřit ještě větší.

Opakovat po dvou hodinách a po koupání platí i pro minerální filtry, i když se nerozkládají – prostě se setřou.

Bezpečnost a regulace

Oxid zinečnatý je uvedený v příloze VI nařízení (ES) č. 1223/2009 jako povolený UV filtr s maximální koncentrací 25 %. Povolená je i nano forma, s povinným označením (nano) v seznamu složek.

Přes neporušenou pokožku se prakticky nevstřebává. Kontaktní alergie je velmi vzácná a fototoxicita nulová.

V těhotenství, při kojení i u kojenců bez omezení.

Dvě reálná omezení stojí za zmínku. Za prvé inhalace u sprejů a sypkých pudrů – to platí pro všechny práškové minerální filtry a je důvod, proč se minerální ochrana v aerosolu nedoporučuje aplikovat do obličeje. Za druhé ekologická stopa: oxid zinečnatý je toxický pro vodní organismy, což je paradoxně opačná výhrada, než jakou dostávají chemické filtry.

Kde ji najdete

V opalovacích krémech, dětských krémech a produktech pro citlivou pleť.

V zásypech a mastech na opruzeniny a podráždění, kde funguje jako zklidňující a mírně vysušující složka.

V mineral make-upu a tónovaných krémech spolu s oxidy železa.

V produktech na akné jako protizánětlivá složka.

Ve složení opalovacího krému stojí mezi prvními položkami, protože ho je potřeba hodně – běžně 10 až 20 %. Když je zinek až na konci složení, jde spíš o pigment než o filtr.

Časté mýty

„Minerální filtry záření odrážejí.“ Z větší části ho pohlcují a mění na teplo, stejně jako filtry organické. Odraz a rozptyl tvoří jen menší část účinku.

„Oxid titaničitý a zinečnatý jsou totéž.“ Nejsou. Měření na lidské kůži ukázalo, že 5 % oxidu titaničitého neposkytne stejnou ochranu v UVA nad 360 nm jako 5 % oxidu zinečnatého. Autoři výslovně uvádějí, že titan zinek nenahradí.

„Nanočástice se dostanou do těla.“ Ve studii na lidské kůži pronikly hlouběji jen rozpuštěné zinečnaté ionty, ne nanočástice samotné – a i to výrazně víc při narušené bariéře než při zdravé.