Třpytky a perleťové pigmenty

Co to je

Pod „třpytkami“ se skrývají dvě úplně různé věci a na tom rozdílu záleží úplně všechno.

Perleťové pigmenty. Minerální destičky s tenkým povlakem, které lámou světlo. Jsou v každém rozjasňovači, očním stínu i rtěnce s leskem. Nejsou to plasty.

• Mica – přírodní slída, těžený minerál
• Synthetic Fluorphlogopite – syntetická slída. Táž chemie, ale vyrobená, tedy bez geologických nečistot
• Bismuth Oxychloride – dává hedvábný lesk
• Calcium Aluminum Borosilicate – skleněné destičky, silný odlesk
• Boron Nitride – měkký, matně zářivý

Glitr. To je něco jiného. Ploché, vysoce odrazivé, vícevrstvé částice z polymerů – nejčastěji z polyethylentereftalátu (PET) nebo z polyvinylchloridu (PVC) s kovovým povlakem a s celou řadou přísad.

Glitr je tedy primární mikroplast. Není to znečištění, které vznikne rozpadem něčeho většího – je to plast vyrobený rovnou v té velikosti.

A právě proto se ho týká regulace. Nařízení (EU) 2023/2055 omezuje záměrně přidávané syntetické polymerní mikročástice a volný glitr spadl pod zákaz hned – od 17. října 2023. U kosmetiky platí odstupňované lhůty, které najdete níž.

Co dělá s pletí

Perleťový efekt vzniká tím, že tenká destička s povlakem odráží světlo z několika rovin najednou. Odstup mezi vrstvami rozhoduje o barvě odlesku – proto může jedna a tatáž slída vypadat zlatě, růžově nebo modře.

Destička musí být plochá a tenká. To je zároveň důvod, proč se perleťové pigmenty na kůži chovají klidně: leží na povrchu, nikam nepronikají.

Glitr dělá totéž, jen výrazněji – je větší, tlustší a odráží víc. Cenou za to je materiál: vícevrstvý plast s kovovým povlakem a s přísadami, který se z produktu smyje do odpadu.

A teď věc, kterou ukázaly ekotoxikologické testy a která obrací obvyklou představu:

Škodit nemusí hlavně částice, ale to, co se z nich uvolní. V přehledu níž výluhy často působily silněji než neporušené částice. Znamená to, že jádrem problému nemusí být plast jako materiál, ale barviva, změkčovadla a povlaky, které se z něj vyluhují.

Z toho plyne i to, proč se u „ekologických“ třpytek nedá výsledek předpokládat: jiné jádro neznamená jiné přísady.

Co ukázal výzkum

Klasický glitr a ten „ekologický“. Přehled publikovaný v Biology shrnuje ekotoxikologické studie třpytek – a je to zatím nejucelenější dostupné shrnutí.

Autoři začínají popisem, který stojí za zopakování: glitr je zvláštní a dosud opomíjená forma primárního mikroplastu. Na rozdíl od běžněji zkoumaných mikroplastů jsou jeho částice ploché, vysoce odrazivé a vícevrstvé, složené z polymerů jako PET nebo PVC s kovovými povlaky a se širokou škálou přísad.

A popisují, co se stalo dál: v reakci na regulační omezení záměrně přidávaných mikroplastů a na poptávku spotřebitelů se zavedly „ekologické“ alternativy – z modifikované regenerované celulózy, z celulózových nanokrystalů nebo ze slídy. Jejich environmentální bezpečnost ale zůstává nedostatečně popsaná.

Co do přehledu zařadili: systematické hledání ve Scopusu identifikovalo 15 recenzovaných experimentálních studií.

Testované organismy pokrývají široké spektrum – bakterie Aliivibrio fischeri, řasy a sinice Phaeodactylum tricornutum, Raphidocelis subcapitata a Microcystis aeruginosa, vodní rostliny Lemna minor a Egeria densa, korýše Daphnia magna, slávky Mytilus galloprovincialis, ježovky Paracentrotus lividus, žábronožky rodu Artemia a půdní organismy Eisenia fetida a Folsomia candida.

Hlavní zjištění:

Glitr se nedá posuzovat jako jednotný faktor. Biologické odpovědi se výrazně lišily podle velikosti a tvaru částic, barvy, typu polymeru, složení přísad a doby zvětrávání.

Výluhy často působily silněji než neporušené částice.

Zjištěné dopady zahrnovaly narušení fotosyntézy a růstu, oxidační stres, vývojové abnormality, změněný energetický metabolismus a snížení rozmnožování.

A co chybí: autoři uvádějí podstatné mezery ohledně skutečných koncentrací v prostředí, procesů stárnutí, účinků směsí a dlouhodobých ekologických následků – zvlášť u biologicky odbouratelných třpytek.

Jak to zařadit. Tři věci.

Za prvé – je to ekotoxikologie, ne studie o kůži. Nic z toho neříká, že by třpytky někomu poškodily pleť. Testovaly se řasy, korýši a žížaly.

Za druhé – ten nález o výluzích je nejdůležitější. Když působí silněji rozpuštěné látky než částice, pak je problémem chemie přísad, ne tvar plastu. A „ekologický“ glitr může mít tytéž přísady, protože se vyměnilo jádro, ne barviva a povlaky.

Za třetí – je to potřetí týž vzorec. Omezení dopadne na známou látku, trh nabídne náhradu, náhrada je prozkoumaná hůř. Stejně jako u cyklických silikonů a u náhrad konzervantů. Autoři to říkají přímo: bezpečnost alternativ zůstává nedostatečně popsaná.

A co samotná slída. Posouzení publikované v Journal of Cosmetic Dermatology hodnotilo vhodnost slídy z říčních písků v Bangladéši pro kosmetické použití – chemické složení, obsah těžkých kovů, dráždivost i antimikrobiální účinek.

Metody: rentgenová fluorescence, rentgenová difrakce a atomová absorpční spektroskopie; riziko se počítalo modely americké agentury EPA. Smyslové hodnocení provedlo 10 vyškolených hodnotitelů.

Výsledky:

Muskovit obsahoval hodně oxidu hlinitého (30,46 %) a oxidu křemičitého (49,29 %); biotit a flogopit byly bohaté na oxid železitý (43 %) a oxid hořečnatý – což podporuje třpyt, barvu i ochranu před UV.

Rentgenová difrakce potvrdila vysokou krystalinitu a čistotu.

Obsah těžkých kovů byl v mezích bezpečné kožní i inhalační expozice.

Všechny vzorky byly nedráždivé – index primárního podráždění 0,00.

Smyslově: hedvábná textura, dobrá přilnavost, zářivý finiš. Biotit a flogopit navíc vykázaly mírný antibakteriální účinek proti Staphylococcus aureus, Salmonella typhi a Bacillus megaterium, ale žádný protiplísňový.

Jak to zařadit – a s jednou důležitou výhradou. Zjištění o nedráždivosti pochází z testu na albínských králících. Testování kosmetiky na zvířatech je v EU zakázané a takové výsledky by se pro evropský přípravek použít nesměly. Uvádím to proto, že je to relevantní pro to, co víme – ne jako doporučený postup.

A druhá výhrada: je to posouzení jednoho zdroje suroviny, ne slídy obecně. Že slída z bangladéšských říčních písků měla nízký obsah těžkých kovů, neříká nic o slídě odjinud – viz těžké kovy v kosmetice.

Celkový obraz. Perleťové pigmenty jsou na kůži klidné složky a slída jako materiál v tomhle posouzení nedráždila. Glitr je plast a otázka u něj není dermatologická, ale environmentální – a náhrady, které za něj nastoupily, jsou zatím popsané nedostatečně.

Komu sedí a komu ne

Kdo řeší třpytky kvůli pleti: perleťové pigmenty leží na povrchu a nepronikají. V citovaném posouzení byla slída nedráždivá a obsah těžkých kovů v mezích expozičních limitů.

Kdo řeší třpytky kvůli prostředí: to je ta relevantní otázka. Glitr je primární mikroplast a volný glitr spadá pod zákaz od 17. října 2023.

Kdo kupuje „ekologický glitr“: autoři přehledu uvádějí, že jeho environmentální bezpečnost zůstává nedostatečně popsaná a že podstatné mezery se týkají zvlášť biologicky odbouratelných třpytek.

Kdo má citlivé oči: větší částice mechanicky dráždí spojivku. Tady rozhoduje velikost, ne materiál.

Kdo se vyhýbá přírodní slídě z etických důvodů: existuje Synthetic Fluorphlogopite – syntetická slída s toutéž funkcí a bez těžby.

Kdo hledá čistší surovinu: syntetická slída nemá geologické nečistoty, protože nevznikla v hornině.

Děti a karnevalové třpytky: volný glitr už na trh EU patřit nemá. Na pleť jsou vhodnější pigmenty v krémovém nosiči.

Těhotenství a kojení: bez omezení.

S čím kombinovat

U pigmentů nejde o kombinace se složkami, ale o výběr a nanášení.

Co dává smysl:

• Rozlišovat pigment a glitr. Perleť je minerál, glitr je plast
• Krémový nosič místo volných třpytek – hlavně u dětí a kolem očí
• Syntetická slída, pokud řešíte původ suroviny
• Odlíčení olejem. Pigmenty se ve vodě nerozpouštějí
• Menší částice kolem očí. Mechanické dráždění závisí na velikosti

Co nefunguje:

• „Biodegradabilní“ jako záruka. Bezpečnost těchhle alternativ je podle citovaného přehledu nedostatečně popsaná a výluhy často působily silněji než částice – a přísady se výměnou jádra nemění
• Splachovat třpytky do odpadu. U glitru je to přímá cesta do vody
• Hledat rozdíl mezi Mica a Synthetic Fluorphlogopite na kůži. Chemicky je to totéž; liší se čistotou a původem

A praktické rozlišení: CI 77891 vedle slídy znamená bílý povlak z oxidu titaničitého, CI 77491 nebo 77492 zase železitý. Barva odlesku se dělá povlakem, ne barvivem.

Bezpečnost a regulace

Perleťové pigmenty jsou v EU povolené barvicí složky a používají se dlouhodobě.

Glitr z plastu spadá pod nařízení (EU) 2023/2055, které omezuje záměrně přidávané syntetické polymerní mikročástice. Nařízení vstoupilo v platnost 17. října 2023 a od té doby zakazuje uvádět na trh syntetické polymerní mikročástice samostatně nebo ve směsích v koncentraci 0,01 % hmotnostních a vyšší – což okamžitě dopadlo na volný glitr a na mikroplastové kuličky do peelingů.

U kosmetiky jsou lhůty odstupňované:

Oplachové přípravky: od 17. října 2027 (mikroplastové kuličky ale okamžitě).

Neoplachové přípravky obecně: od 17. října 2029.

Dekorativní kosmetika, přípravky na rty a na nehty: od 17. října 2035 – kvůli náročnosti přeformulování a nižšímu podílu na znečištění. A od 17. října 2031 na nich musí být uvedeno „Tento výrobek obsahuje mikroplasty.“

Kožní bezpečnost. V citovaném posouzení slídy byly všechny vzorky nedráždivé (index primárního podráždění 0,00) a obsah těžkých kovů byl v mezích bezpečné kožní i inhalační expozice. Výhrada: šlo o test na albínských králících, což je postup, který je v EU pro kosmetiku zakázaný.

Environmentální stránka. V ekotoxikologickém přehledu 15 experimentálních studií se dopady lišily podle velikosti, tvaru, barvy, typu polymeru, přísad a stárnutí – a zahrnovaly narušení fotosyntézy a růstu, oxidační stres, vývojové abnormality a snížení rozmnožování. Výluhy často působily silněji než neporušené částice.

Mechanické dráždění očí u větších částic je nejčastější praktický problém.

V těhotenství a při kojení bez omezení.

A co říct nemůžu: jestli jsou „ekologické“ třpytky lepší. Autoři přehledu uvádějí, že jejich bezpečnost zůstává nedostatečně popsaná a že chybí data zvlášť u biologicky odbouratelných variant.

Kde ji najdete

Perleťové pigmenty v očních stínech, rozjasňovačích, rtěnkách, tvářenkách, lacích na nehty a v tělových olejích.

Ve složení: Mica, Synthetic Fluorphlogopite, Bismuth Oxychloride, Calcium Aluminum Borosilicate, Boron Nitride, CI 77007 (ultramaríny).

Glitr ve složení poznáte podle polymeru: Polyethylene Terephthalate, Polyurethane-11, Polyethylene, Acrylates Copolymer – viz mikroplasty.

Volný glitr už na trh EU patřit nemá – od 17. října 2023.

A jedna praktická věc: povlaky pigmentů se ve složení uvádějí zvlášť. Vedle slídy proto uvidíte CI 77891 nebo CI 77491 – to nejsou samostatná barviva, ale povlak, který dělá barvu odlesku.

A co hledat od 17. října 2031: větu „Tento výrobek obsahuje mikroplasty“ na dekorativní kosmetice a přípravcích na rty a nehty. Do té doby platí výjimka.

Časté mýty

„Třpytky jsou plast.“ Některé ano, jiné ne. Glitr je plast – ploché vícevrstvé částice z PET nebo PVC s kovovým povlakem. Perleťové pigmenty jako slída jsou minerál a mikroplasty to nejsou.

„Ekologický glitr je bezpečná náhrada.“ Autoři přehledu 15 studií uvádějí, že alternativy z celulózy a slídy se zavedly, ale jejich environmentální bezpečnost zůstává nedostatečně popsaná – a že mezery se týkají zvlášť biologicky odbouratelných třpytek.

„Problém je plast jako materiál.“ Nemusí být. V citovaných studiích výluhy často působily silněji než neporušené částice – tedy to, co se z třpytky uvolní, víc než ona sama. Přísady se výměnou jádra nemění.

„Slída ucpává póry a dráždí.“ V citovaném posouzení byly všechny vzorky slídy nedráždivé s indexem primárního podráždění 0,00. Kolem očí může vadit mechanicky, podle velikosti částic.

„Syntetická slída je horší než přírodní.“ Chemicky je to totéž. Syntetická nemá geologické nečistoty, protože nevznikla v hornině – a nevyžaduje těžbu.