Chemické UV filtry

Co to je

Chemické (odborněji organické) UV filtry jsou molekuly, které pohlcují ultrafialové záření a mění ho na teplo. V EU je jich povoleno několik desítek a v opalovacím krému jich najdete obvykle tři až pět najednou.

Ty nejběžnější a to, co pokrývají:

• Butyl Methoxydibenzoylmethane (avobenzon) – jediný široce používaný filtr pokrývající celé UVA spektrum. Sám je ale fotolabilní a bez stabilizace se na slunci rozkládá
• Octocrylene – slabší filtr, ale používá se hlavně proto, že stabilizuje avobenzon
• Homosalate, Ethylhexyl Salicylate (oktisalát) – salicyláty, pokrývají UVB
• Ethylhexyl Methoxycinnamate (oktinoxát) – UVB, historicky nejrozšířenější
• Ethylhexyl Triazone, Tinosorb S a M, Mexoryl – novější filtry, které se vstřebávají méně a jsou stabilnější

Samostatnou kapitolou je oxybenzon (Benzophenone-3), který se od ostatních liší natolik, že má vlastní stránku.

A hned jedna věc, která se plete: „chemický“ neznamená horší. Minerální filtry záření z větší části také pohlcují, ne odrážejí – rozdíl je v tom, že jsou nerozpustné a zůstávají na povrchu.

Co dělá s pletí

Molekula organického filtru má strukturu, která pohltí foton UV záření. Energie ji přivede do vzbuzeného stavu a při návratu zpět se uvolní jako teplo, tedy neškodně.

Z toho plynou dvě věci, které rozhodují o kvalitě produktu:

Fotostabilita. Některé filtry se při opakovaném pohlcení fotonu rozpadnou. Avobenzon je klasický příklad – bez stabilizace ztratí během hodin značnou část účinku. Proto se kombinuje s oktokrylénem nebo s novějšími filtry, které ho drží. Právě tady je rozdíl mezi dobře a špatně sestaveným krémem.

Spektrální pokrytí. Žádný jediný filtr nepokryje celé UV spektrum, takže se kombinují. UVB způsobuje spálení, UVA proniká hlouběji a podílí se na stárnutí a pigmentaci.

A je tu třetí vlastnost, která je jádrem celé diskuze: organické filtry jsou rozpustné v tucích a na rozdíl od minerálních se do kůže vstřebávají. To není podezření – je to změřené.

Co ukázal výzkum

Tohle je jedna z mála oblastí kosmetiky, kde existují randomizované klinické studie s odběry krve – a jejich výsledky se v roce 2019 staly světovou zprávou.

První studie. Randomizovaná studie zveřejněná v JAMA zařadila 24 dobrovolníků. Nanášeli si opalovací přípravek v dávce 2 mg/cm² na 75 % povrchu těla, čtyřikrát denně po čtyři dny – tedy podle doporučení, ne tak, jak to lidé dělají doopravdy. Odebralo se 30 vzorků krve za 7 dní.

Výsledek: u všech čtyř přípravků překročila koncentrace v plazmě práh 0,5 ng/ml už po čtyřech aplikacích prvního dne. To je hodnota, nad kterou americká FDA požaduje doplňující toxikologické studie.

Druhá, větší studie. Navazující práce v JAMA zařadila 48 účastníků a testovala šest filtrů ve čtyřech typech přípravků – mléko, aerosol, sprej a pumpičku. Odebíralo se 34 vzorků krve po dobu 21 dnů.

Všech šest filtrů se vstřebalo a všechny překročily práh už po jediné aplikaci první den. Maximální naměřené koncentrace:

Ta poslední hodnota není překlep. Oxybenzon se vstřebal řádově víc než všechny ostatní a je to důvod, proč má na tomhle webu vlastní stránku.

A teď to, co se v článcích o téhle studii citovalo nejmíň. Obě práce končí prakticky stejnou větou: „Tato zjištění neznamenají, že by lidé měli přestat používat opalovací krém.“

Vstřebání totiž samo o sobě není poškození. Říká jen, že je potřeba to prozkoumat.

Co se prozkoumalo. Analýza v Toxicological Sciences porovnala naměřené koncentrace v lidské krvi s daty z databáze ToxCast/Tox21, která ve vysokokapacitních testech hodnotí hormonální aktivitu látek.

Závěry:

Všech šest filtrů vykázalo v testech nízkou účinnost a většina aktivity se objevila až nad hranicí, kde už látky poškozují buňky obecně.

S jedinou výjimkou – oxybenzonem – byly naměřené koncentrace v lidské krvi nejméně 100krát nižší než koncentrace, při kterých se v testech vůbec něco stalo.

Autoři uzavírají, že organické UV filtry mají nízkou vlastní biologickou aktivitu a nízké riziko toxicity včetně hormonálního působení u lidí, a že to odpovídá i studiím na zvířatech a lidech.

Jak to skloubit. Rozpor to není. Filtry se vstřebávají, to je fakt. Zároveň jsou koncentrace, kterých dosáhnou, o dva řády nižší než ty, při kterých se v testech projeví jakákoli aktivita. A riziko na druhé misce vah – melanom a fotostárnutí – je doložené mnohem lépe než cokoli, co se filtrům vytýká.

Komu sedí a komu ne

Většina lidí: chemické filtry jsou v pořádku a mají praktické výhody – lehčí textura, žádný bílý závoj, lepší přilnavost při pocení.

Citlivá pleť a růžovka: minerální filtry bývají snesitelnější. Chemické filtry mohou pálit, hlavně kolem očí.

Kdo řeší melasmu: volte krém, který pokrývá i viditelné světlo – tedy tónovaný s oxidy železa. Samotný UV filtr, chemický ani minerální, na tuhle část spektra nestačí.

Děti do 6 měsíců: opalovací krémy se nedoporučují vůbec, přednost má stín a oblečení. U starších dětí bývají doporučené minerální filtry.

Těhotenství: chemické filtry nejsou kontraindikované. Kdo chce být opatrný, může volit minerální – to je legitimní volba, ne nutnost.

Kdo se bojí vstřebávání: hledejte novější filtry (Tinosorb, Mexoryl, Ethylhexyl Triazone), které se vstřebávají výrazně méně, nebo minerální. Oxybenzonu se vyhýbejte tak jako tak.

Alergie na filtry: kontaktní a fotokontaktní alergie je u chemických filtrů popsaná častěji než u minerálních.

S čím kombinovat

Filtry se v produktu vždy kombinují a na kombinaci záleží víc než na jednotlivém filtru.

Nejdůležitější dvojice: avobenzon potřebuje stabilizátor. Když je ve složení sám bez oktokrylénu nebo bez novějších filtrů, jeho UVA ochrana během hodin klesá. To je konkrétní věc, kterou lze ze složení vyčíst.

S aktivními látkami nemá chemický filtr konflikt. Nanáší se jako poslední krok ranní rutiny, po séru a krému.

A teď to, co rozhoduje o výsledku víc než složení:

Množství. SPF se měří při 2 mg/cm², což je pro obličej zhruba čajová lžička. Většina lidí nanese třetinu až polovinu a reálná ochrana klesá neúměrně rychle. Přesně tuhle dávku používaly obě citované studie – tedy víc, než kolik nanáší běžný člověk.

Opakování po dvou hodinách a po koupání.

Nezapomínat na uši, krk, hřbety rukou a oční okolí.

A jedna praktická poznámka: nejlepší opalovací krém je ten, který si skutečně nanesete. Chemické filtry mají lehčí texturu, a to není zanedbatelná výhoda.

Bezpečnost a regulace

Chemické UV filtry jsou uvedeny v příloze VI nařízení (ES) č. 1223/2009, tedy na pozitivním seznamu povolených UV filtrů, každý s vlastním koncentračním limitem. Co na seznamu není, se v EU použít nesmí.

Vstřebávání je doložené. Ve dvou randomizovaných studiích překročily všechny testované filtry práh 0,5 ng/ml v plazmě už první den. To je fakt, ne podezření.

Co z toho plyne, je ale jiná otázka. Analýza porovnávající naměřené koncentrace s databází ToxCast/Tox21 zjistila, že s výjimkou oxybenzonu byly koncentrace v lidské krvi nejméně 100krát nižší než ty, při kterých se v testech projevila jakákoli aktivita. Autoři uzavírají, že riziko toxicity včetně hormonálního působení je u těchto filtrů nízké.

Kontaktní a fotokontaktní alergie je reálná, i když ne častá – u chemických filtrů výrazně častější než u minerálních.

V těhotenství a při kojení nejsou kontraindikované.

Ekologická stránka je legitimní samostatná výhrada. Oxybenzon a oktinoxát jsou v některých oblastech zakázané kvůli dopadu na korály a u oktokrylénu se hromadí data o toxicitě pro mořské organismy.

A rovnováha, kterou je potřeba udržet: riziko melanomu a fotostárnutí z nechráněného slunění je doložené řádově líp než cokoli, co se filtrům vytýká.

Kde ji najdete

V opalovacích krémech, sprejích a mlécích – tam jsou hlavní složkou.

V denních krémech, make-upech a BB krémech s SPF.

V balzámech na rty s ochranným faktorem.

Jako fotostabilizátory v produktech s nestabilními složkami.

Ve složení stojí mezi prvními položkami, protože účinné koncentrace jsou 2 až 15 %. Když je filtr až v druhé polovině složení, ochranu neposkytne.

Praktické vodítko: hledejte avobenzon a k němu stabilizátor. A pokud chcete moderní filtry, hledejte Bis-Ethylhexyloxyphenol Methoxyphenyl Triazine (Tinosorb S), Methylene Bis-Benzotriazolyl Tetramethylbutylphenol (Tinosorb M) nebo Drometrizole Trisiloxane (Mexoryl XL).

Časté mýty

„Chemické filtry záření pohlcují, minerální ho odrážejí.“ Minerální filtry ho z větší části také pohlcují. Rozdíl je v tom, že jsou nerozpustné a zůstávají na povrchu.

„Studie dokázala, že opalovací krémy jsou nebezpečné.“ Dokázala, že se filtry vstřebávají. Obě práce v JAMA končí větou, že to není důvod přestat opalovací krém používat – a navazující analýza zjistila, že naměřené koncentrace jsou s výjimkou oxybenzonu nejméně 100krát nižší než ty, při kterých se v testech projeví jakákoli aktivita.

„Stačí najít krém s vysokým SPF.“ Rozhoduje množství. SPF se měří při 2 mg/cm², což je pro obličej zhruba čajová lžička – většina lidí nanese třetinu.