Jemné konzervanty

Co to je

Tahle skupina konzervantů drží pohromadě většinu kosmetiky, která se prodává jako přírodní nebo certifikovaná. Patří sem:

• Benzyl Alcohol – zároveň rozpouštědlo a vonná látka. Vyskytuje se přirozeně v silicích, ale používá se i syntetický
• Sodium Benzoate / Benzoic Acid – benzoan sodný a kyselina benzoová, známé i jako E211 a E210
• Potassium Sorbate / Sorbic Acid – sorban draselný a kyselina sorbová, E202 a E200
• Dehydroacetic Acid – kyselina dehydroctová, často v kombinaci s benzylalkoholem

Všechny mají potravinářské protějšky a všechny se v přírodě vyskytují – kyselina sorbová v jeřabinách, kyselina benzoová v brusinkách.

Je u nich ale jedna zásadní podmínka, kterou obal neuvádí: fungují jen v kyselém prostředí, typicky při pH pod 5,5. Nad tuhle hranici jejich účinek prudce klesá.

A jedna věc, která se často přehlíží: benzylalkohol patří mezi vonné látky, které se musí ve složení uvádět jmenovitě kvůli alergizačnímu potenciálu. Objevuje se tedy na etiketě ze dvou různých důvodů zároveň.

Co dělá s pletí

Kyselina benzoová i sorbová fungují stejným trikem: do buňky mikroorganismu se dostanou jen v nedisociované formě, tedy jako celá molekula bez náboje. Uvnitř se rozpadnou, okyselí vnitřní prostředí a zastaví metabolismus.

Jenže podíl nedisociované formy závisí na pH. Při pH 3 je jí většina, při pH 6 skoro žádná. Proto konzervant, který v jednom produktu funguje, v jiném selže – a receptura o tom rozhoduje víc než samotná koncentrace.

To je také důvod, proč se benzylalkohol používá tak často: ten na pH tolik závislý není a bývá v systému tím, co drží linii, když ostatní složky selhávají.

Praktický důsledek: produkty s touhle skupinou konzervantů mají obvykle nižší pH. U pleťové vody to nevadí, u produktu určeného pro citlivou pleť to bývá kompromis.

Co ukázal výzkum

U konzervantů se obvykle řeší alergie. Zajímavější a méně známá je otázka, kolik se jich vlastně vstřebá.

Studie v Journal of Applied Toxicology měřila průnik kyseliny dehydroctové a benzoové přes kůži pomocí Franzových difuzních cel s dermatomovanou prasečí kůží – to je standardní model pro perkutánní absorpci.

Testovaly se pleťové emulze s kyselinou dehydroctovou v koncentracích 0,12 %, 0,24 % a 0,6 % a s kyselinou benzoovou v 0,1 %, 0,2 % a 0,5 %, nanesené v dávce 10 mg/cm². Po 24 hodinách se obsah stanovil v rohové vrstvě, v kůži a v receptorové tekutině.

Výsledek je překvapivý: celková míra perkutánní absorpce dosáhla u kyseliny dehydroctové 91 až 104 % a u kyseliny benzoové 52 až 79 %.

Jinými slovy: obě látky se v povolených koncentracích přes kůži vstřebaly z velké části. Autoři z toho vyvozují, že při hodnocení bezpečnosti konzervantů je potřeba s mírou vstřebání počítat, ne ji předpokládat zanedbatelnou.

Jak to zařadit poctivě. Vysoké vstřebání samo o sobě neznamená riziko – kyselina benzoová je běžná potravinářská přídatná látka a tělo ji zpracovává bez potíží. Znamená to ale něco jiného: představa, že „jemný konzervant“ zůstane na povrchu, neplatí. A u konzervantů, které se často volí právě jako bezpečnější alternativa, to je informace, kterou stojí za to mít.

Pro úplnost: reakce na tuhle skupinu jsou popsané. V odborné literatuře najdete jak alergickou kontaktní dermatitidu na benzylalkohol z vlhčeného toaletního papíru, tak kontaktní kopřivku na benzoan sodný u dítěte. Jsou to jednotlivé případy, ne epidemie – ale „přírodní konzervant“ a „bez reakce“ nejsou totéž.

Komu sedí a komu ne

Většina lidí: bez problémů. Prevalence alergie je řádově nižší než u isothiazolinonů.

Citlivá pleť: obvykle dobře snášená skupina. Sporná je spíš nutnost nízkého pH, které tyto konzervanty vyžadují.

Kdo reagoval na parfemaci: benzylalkohol je zároveň vonná látka podléhající povinnému značení. Při alergii na parfemaci stojí za pozornost.

Kdo hledá alternativu k fenoxyetanolu: tahle skupina je nejčastější náhrada.

Kdo věří na „bez konzervantů“: produkt s vodou konzervant potřebuje. Bez něj se v něm během dní pomnoží mikroorganismy – a to je reálnější riziko než konzervant sám.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení.

S čím kombinovat

Konzervanty se v produktu prakticky vždy kombinují, protože žádný z nich sám nepokryje celé spektrum mikroorganismů. Typická sestava je benzylalkohol s kyselinou dehydroctovou nebo benzoan sodný se sorbanem draselným.

Často se k nim přidává ethylhexylglycerin nebo pentylenglykol, které samy konzervanty nejsou, ale účinek zesilují.

A EDTA nebo jiný chelátor, který vyváže kovové ionty a tím konzervantům pomůže.

Praktické vodítko pro čtení složení: produkt s vodou, ve kterém žádný konzervant nevidíte, buď obsahuje něco, co jako konzervant nepůsobí primárně (glykoly, alkohol, vysoký podíl cukrů), nebo je konzervovaný nedostatečně.

A jedna věc, kterou složení nevyřeší: kelímek versus pumpička. Otevřený kelímek, do kterého se sahá prsty, je pro každý konzervační systém těžší úloha než uzavřená pumpička.

Bezpečnost a regulace

Všechny látky z této skupiny jsou uvedeny v příloze V nařízení (ES) č. 1223/2009, tedy mezi povolenými konzervanty, s konkrétními koncentračními limity – typicky kolem 1 % pro benzylalkohol a nižšími pro ostatní.

Jejich bezpečnostní profil je dobrý a všechny mají potravinářské protějšky.

Dvě věci stojí za zmínku:

Vstřebávání. Studie na prasečí kůži naměřila u kyseliny dehydroctové 91 až 104 % a u kyseliny benzoové 52 až 79 % perkutánní absorpce v povolených koncentracích. Nejde o riziko samo o sobě, ale představa, že tyto látky zůstávají na povrchu, neplatí.

Alergie. Popsané případy existují – kontaktní dermatitida na benzylalkohol i kontaktní kopřivka na benzoan sodný. Jsou vzácné, ale ne nulové.

Benzylalkohol navíc podléhá povinnému značení jako vonná látka s alergizačním potenciálem.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení.

Kde ji najdete

V přírodní a certifikované kosmetice, kde tvoří základní konzervační systém.

V dětské kosmetice jako alternativa k fenoxyetanolu.

V produktech s nižším pH – tonicích, sérech, gelech – kde fungují nejlépe.

V potravinách jako E200, E202, E210 a E211.

Ve složení stojí prakticky vždy na konci, protože se dávkují v desetinách procenta. To je normální a odpovídá jejich roli.

Benzylalkohol se může objevit i v seznamu vonných alergenů za parfemací – tam plní jinou roli.

Časté mýty

„Přírodní konzervant znamená, že se nevstřebá.“ Neznamená. Ve studii na prasečí kůži se kyselina dehydroctová vstřebala z 91 až 104 % a kyselina benzoová z 52 až 79 % v povolených koncentracích.

„Přírodní konzervant nevyvolá alergii.“ Vyvolá, i když vzácně. Popsané jsou případy kontaktní dermatitidy na benzylalkohol i kontaktní kopřivky na benzoan sodný.

„Bez konzervantů je lepší.“ U produktu s vodou to znamená živnou půdu pro bakterie a plísně. Riziko z pomnožených mikroorganismů je vyšší než z konzervantu.