PFAS

Co to je

PFAS je zkratka pro per- a polyfluoroalkylové látky – rodinu, která podle citované práce zahrnuje přes 4700 syntetických sloučenin.

Mají společnou stavbu: uhlíkový řetězec, na kterém jsou atomy vodíku zcela (perfluorované) nebo částečně (polyfluorované) nahrazené fluorem, a na konci funkční skupinu.

Vazba uhlík – fluor je jedna z nejpevnějších v organické chemii. Odtud plynou obě věci, které o PFAS platí zároveň: jsou mimořádně užitečné a mimořádně trvanlivé. Přezdívka „věčné chemikálie“ není nadsázka, ale popis.

V kosmetice se objevují ve dvou zcela odlišných rolích – a rozlišit je je klíč k celé téhle stránce:

Jako deklarované složky. Přidané záměrně, uvedené ve složení. PTFE (teflon) dodává kluzkost pudrům a make-upům, perfluorodekalin se používá pro schopnost přenášet kyslík, fluorované silany a estery zlepšují voděodolnost.

Jako zbytkové nečistoty. Nepřidané, nedeklarované, pocházející z výroby surovin. Ve složení je nenajdete, protože tam podle pravidel být nemusí.

A jak uvidíte v datech, ta druhá skupina je z hlediska expozice pokožkou důležitější. To je zjištění, které mění, jak se má složení číst.

V EU se připravuje široké omezení celé skupiny podle nařízení REACH.

Co dělá s pletí

V kosmetice nemají PFAS na pleť žádný požadovaný účinek. Jejich role je fyzikální.

Kluzkost a roztíratelnost. PTFE je nejkluzčí známý pevný materiál. V pudru a make-upu z toho plyne hedvábný pocit a snadné rozetření.

Voděodolnost a stálost. Fluorované řetězce odpuzují vodu i tuk zároveň. Proto se objevují v dlouhotrvajících rtěnkách, řasenkách a make-upech.

Přenos kyslíku. Perfluorodekalin má neobvyklou schopnost rozpouštět kyslík. Na tom stojí tvrzení o „okysličení pleti.“

Z hlediska pokožky jsou tyhle látky inertní – nedráždí a alergie na ně je vzácná. Otázka není v tom, co dělají na kůži, ale ve dvou jiných věcech:

Co s nimi je po smytí. Nerozkládají se a přes odpadní vodu se dostávají do prostředí, kde zůstávají.

Kolik se jich dostane do těla. A tady je situace složitější, než se čeká – a než napovídá seznam složek.

Co ukázal výzkum

Jak často PFAS v kosmetice vůbec jsou. Kvalitativní studie publikovaná ve Food and Chemical Toxicology prošla složení 765 kosmetických produktů – hygienických, pleťové péče, dekorativní kosmetiky i parfémů.

Nálezy:

Našlo se 11 různých PFAS. Z rodiny čítající přes 4700 sloučenin.

Nejčastější byly PTFE a perfluorodekalin – v 25,9 % a 22,2 % z těch produktů, které nějaký PFAS obsahovaly.

Dekorativní kosmetika je kategorie, kde se PFAS vyskytují nejspíš.

A závěr, který stojí za zdůraznění: v Evropě se zdá být výskyt těchto složek omezený.

Autoři zároveň uvádějí, že účinky PFAS na lidské zdraví jsou stále málo prozkoumané, protože studií je málo – ale že kožní cesta by mohla být významnou cestou vstupu.

A teď práce, která tuhle otázku otevřela. Studie publikovaná v Environmental Science: Processes & Impacts zkoumala v kosmetických produktech deklarované i zbytkové PFAS a jejich dostupnost pro průnik kůží – pomocí inkubace s umělým potem.

Naměřené koncentrace:

Těkavé deklarované složky (cyklické perfluorované alkany, perfluorované ethery, polyfluorované silany): 876 až 1323 µg/g ve třech produktech.

Polární deklarované složky (polyfluoroalkylfosfátové estery, PAP): až 2427 µg/g v jednom produktu.

Zbytkové perfluoroalkylkarboxylové kyseliny (PFCA) – tedy nečistoty, ne složky: 0,02 až 29 µg/g. Tedy o dva až pět řádů méně.

A teď výsledek, kvůli kterému tahle stránka existuje:

Zbytkové PFCA snadno přecházely do umělého potu – dostupný podíl 43 až 76 % u detekovatelných látek.

Deklarované složky přecházely zanedbatelně. Jak polární PAP, tak neutrální a těkavé PFAS.

Jak to zařadit. Je to laboratorní model s umělým potem, ne měření na lidech, a šlo o malý počet produktů. Ale směr je jednoznačný a protiintuitivní:

Látky, které ve složení uvedené jsou, se do potu prakticky neuvolňují. Látky, které tam uvedené nejsou, se uvolňují snadno – přestože jich je řádově méně.

A autoři přidávají ještě jeden nález, který se čtenáře složení týká přímo: v několika produktech narazili na nejednoznačné nebo nesprávné INCI názvy.

Co si z toho odnést. Tohle je jedna z mála věcí v celém adresáři, které jdou proti jeho vlastnímu smyslu, a je poctivé to napsat nahlas: u PFAS vám čtení složení k posouzení expozice nestačí. Ne proto, že by seznam lhal, ale proto, že zbytkové nečistoty se do něj z principu neuvádějí – a právě ty se podle citované práce uvolňují.

Komu sedí a komu ne

Z hlediska pleti: PFAS nikomu nevadí. Jsou inertní, nedráždí a kontaktní alergie je vzácná.

Kdo chce omezit expozici: dekorativní kosmetika je kategorie, ve které se PFAS podle citované studie vyskytují nejspíš. Zároveň platí, že v Evropě je jejich výskyt omezený.

Kdo řeší ekologickou stopu: tady je důvod nejsilnější. PFAS se nerozkládají a přes odpadní vodu zůstávají v prostředí.

Kdo chce PFAS vyloučit čtením složení: to podle dat plně nejde. Deklarované složky se do potu prakticky neuvolňují, zatímco zbytkové nečistoty, které ve složení nejsou, ano.

Kdo používá dlouhotrvající a voděodolné produkty: právě tam mají fluorované složky nejsilnější technické opodstatnění.

Těhotenství a kojení: u kosmetiky není známý konkrétní problém, ale u skupiny látek, které se hromadí a jejichž účinky jsou podle citované práce málo prozkoumané, je snížení expozice rozumná opatrnost. Konzultovat.

U dětí totéž – ne kvůli známému riziku, ale kvůli délce expozice.

S čím kombinovat

PFAS nemají s ostatními kosmetickými složkami chemickou interakci.

Co hledat ve složení, chcete-li se deklarovaným PFAS vyhnout:

• Polytetrafluoroethylene (PTFE)
• Perfluorodecalin, Perfluorohexane a další názvy začínající Perfluoro-
• C9–15 Fluoroalcohol Phosphate
• Polyperfluoromethylisopropyl Ether
• Cokoli s Fluoro-, Perfluoro- nebo Polyfluoro- v názvu

Dvě upřesnění, aby to nevedlo k záměnám:

Fluorid v zubní pastě není PFAS. Sodium Fluoride je jednoduchá anorganická sůl, ne fluorovaný uhlíkový řetězec. Nemá s touhle skupinou nic společného.

Ne každý „poly-“ je fluorovaný. Mikroplasty jsou samostatná kategorie, byť se s PFAS v diskusi často míchají.

A to hlavní, co z citovaných dat plyne: vyhnout se deklarovaným PFAS neznamená vyhnout se expozici. Zbytkové PFCA se ve složení neobjevují a právě ony podle laboratorního modelu přecházejí do potu.

Bezpečnost a regulace

Z hlediska přímého působení na pleť nejsou PFAS problém. Jsou inertní, nedráždí a alergie na ně je vzácná.

Regulace i výzkum míří jinam – na hromadění v prostředí a v organismu.

Co o riziku víme a co ne:

Účinky na lidské zdraví jsou podle citované práce stále málo prozkoumané, protože studií je málo. To není totéž co „jsou bezpečné“, ani co „jsou nebezpečné.“ Je to popis mezery.

Kožní cesta by mohla být významná. Autoři to formulují jako možnost, ne jako zjištění.

Zbytkové nečistoty přecházejí do potu ochotněji než deklarované složky – dostupný podíl 43 až 76 % proti zanedbatelnému. Šlo o laboratorní model s umělým potem.

V Evropě je výskyt PFAS v kosmetice podle studie 765 produktů omezený. V EU se navíc připravuje široké omezení celé skupiny podle nařízení REACH.

V těhotenství a při kojení není u kosmetiky známý konkrétní problém; snížení expozice u látek, které se hromadí, je ale rozumná opatrnost.

A jedna věc, která rizikem není: PTFE v pudru není totéž co přehřátá teflonová pánev. Rozklad PTFE, kvůli kterému se u nádobí objevují obavy, vyžaduje teploty přes 300 °C.

Kde ji najdete

V dekorativní kosmetice – podle citované studie kategorie s nejvyšší pravděpodobností výskytu. Nejčastěji pudry, make-upy a primery s PTFE.

V dlouhotrvajících a voděodolných produktech – rtěnkách, řasenkách, opalovacích krémech.

V přípravcích s tvrzením o „okysličení pleti“ tam obvykle perfluorodekalin.

V pěnách na holení a v produktech, kde jde o klouzavost.

Ve složení hledejte předpony Fluoro-, Perfluoro- a Polyfluoro-, případně PTFE.

A pak je tu druhá, neviditelná skupina: zbytkové perfluoroalkylkarboxylové kyseliny, které se ve složení neuvádějí, protože nejsou přidané složky, ale nečistoty z výroby. Ty podle laboratorního modelu přecházejí do potu ochotněji než ty deklarované.

Časté mýty

„Když ve složení není žádný fluor, produkt PFAS neobsahuje.“ Nemusí to platit. Studie, která měřila i zbytkové PFAS, je našla v koncentracích 0,02 až 29 µg/g – a právě ty přecházely do umělého potu s dostupným podílem 43 až 76 %, zatímco deklarované složky přecházely zanedbatelně.

„PFAS v kosmetice se vstřebávají, protože jsou ve složení ve vysokých koncentracích.“ Koncentrace deklarovaných složek jsou skutečně vysoké (876 až 2427 µg/g), ale právě ty se v laboratorním modelu do potu prakticky neuvolňovaly.

„Fluorid v zubní pastě je PFAS.“ Není. Sodium Fluoride je jednoduchá anorganická sůl. PFAS jsou fluorované uhlíkové řetězce – jiná chemie i jiné chování.

„Evropská kosmetika je jich plná.“ Podle studie 765 produktů se v Evropě zdá být výskyt těchto složek omezený, a nejčastěji jde o dekorativní kosmetiku.