Propolis

Co to je

Propolis je pryskyřičná hmota, kterou včely sbírají z pupenů a kůry stromů a používají ji k tmelení úlu a k jeho ochraně před mikroby. Není to tedy včelí produkt v pravém smyslu jako med nebo vosk – včely ho jen sbírají a upravují.

Složení je mimořádně proměnlivé a závisí na tom, ze kterých stromů včely sbíraly. Evropský propolis pochází hlavně z topolů a obsahuje flavonoidy a fenolové kyseliny. Brazilský zelený propolis má úplně jiný profil a v odborné literatuře se sleduje zvlášť.

Tahle proměnlivost je zásadní problém: „propolis“ na obalu neříká, co v produktu skutečně je. Dva výrobky se stejným INCI můžou mít výrazně odlišné složení.

Co dělá s pletí

Propolisu se přisuzují tři účinky: antibakteriální, protizánětlivý a podpora hojení. Nesou je flavonoidy (galangin, pinocembrin, chrysin) a fenolové kyseliny, hlavně kávová kyselina a její estery.

V kosmetice se využívá hlavně u produktů pro problematickou a podrážděnou pleť, v korejské kosmetice se objevuje v „propolisových“ sérech a ampulích jako hydratační a zklidňující složka.

Mechanismus dává smysl – propolis v úlu skutečně plní antimikrobiální funkci. Otázka je, jak dobře se to přenáší na lidskou kůži a v koncentracích, které kosmetika používá.

Co ukázal výzkum

Studií na propolis je velké množství, ale jejich souhrnné vyhodnocení je střízlivé.

Systematický přehled s metaanalýzou, který prošel 286 článků a zahrnul 12 randomizovaných kontrolovaných studií, hodnotil vnější použití propolisu u onemocnění dutiny ústní, kůže a genitálu. U kožních onemocnění bylo pět studií a výsledky byly nejednotné: u popálenin žádný rozdíl proti sulfadiazinu stříbrnému, u bércových vředů zkrácení doby léčby (p < 0,01), u plísňových onemocnění zlepšení svědění a zarudnutí proti vazelíně, u akné byl propolisový zábal horší než pylový.

Závěr autorů je přímočarý a stojí za citaci: účinnost vnějšího použití propolisu byla neprůkazná kvůli nízké metodologické kvalitě a malým vzorkům. Doporučují další studie s vyšší kvalitou a většími vzorky pro konkrétní onemocnění.

Jinými slovy: propolis není prokazatelně neúčinný, ale ani prokazatelně účinný. To je jiná situace než u panthenolu nebo retinolu, kde data jsou.

Komu sedí a komu ne

Tady je propolis výjimka mezi „přírodními“ složkami a je potřeba to říct jasně: patří mezi významné kontaktní alergeny. V evropských sadách pro epikutánní testy je propolis standardní položkou právě proto, že reakce na něj nejsou vzácné.

Riziko je vyšší u včelařů a lidí, kteří s včelími produkty pracují, ale netýká se jen jich. Kdo má alergii na včelí bodnutí, med nebo mateří kašičku, měl by být opatrný.

Pro nealergickou pleť je snášenlivost dobrá a produkty s propolisem se běžně používají u mastné a aknózní pleti, kde je textura obvykle lehká.

První použití vždy vyzkoušejte na malé ploše – ne na celém obličeji.

S čím kombinovat

Propolis nemá s aktivními látkami chemický konflikt. V korejské kosmetice se běžně kombinuje s panthenolem, centellou a niacinamidem v produktech pro problematickou pleť.

U zánětlivé akné dává větší smysl sáhnout po složce s doloženým účinkem – kyselině salicylové, benzoylperoxidu nebo azelaové – a propolis brát jako doplněk, ne jako hlavní řešení.

S medem a mateří kašičkou se často kombinuje v „včelích“ liniích. Z hlediska alergie to riziko spíš zvyšuje, protože se sčítají příbuzné alergeny.

Bezpečnost a regulace

Propolis nepatří mezi látky omezené přílohami nařízení (ES) č. 1223/2009 a nemá stanovený koncentrační limit. Není na seznamu vonných alergenů, ale to o jeho alergenním potenciálu nevypovídá – ten seznam se týká jen vonných látek.

Kontaktní alergie je hlavní bezpečnostní téma. Projeví se zarudnutím, svěděním a vyrážkou v místě nanesení, někdy až po opakovaném použití. Propolis je součástí standardních testovacích sad právě proto, že senzibilizace je relativně častá.

V těhotenství a při kojení je vnější použití bez omezení, pokud nejste alergická.

Proměnlivost složení znamená, že snášenlivost jednoho produktu nezaručuje snášenlivost jiného.

Kde ji najdete

V korejské kosmetice v sérech, ampulích a maskách, často v kombinaci s medem. Dál v balzámech na rty, v mastech na drobná poranění a v produktech pro problematickou pleť.

V lékárnách jako propolisová tinktura a masti.

Ve složení stojí podle formy: u „propolisových“ sér bývá vysoko a součástí názvu produktu, u běžné kosmetiky spíš v druhé polovině.

Časté mýty

„Propolis je přírodní antibiotikum.“ Antibakteriální účinek in vitro má, ale to z něj nedělá léčbu infekce. Na infikovanou ránu nebo zanícenou akné patří léčba od lékaře.

„Přírodní včelí produkt je pro citlivou pleť šetrný.“ U propolisu je to naopak. Patří mezi ty složky, které se v epikutánních testech objevují nejčastěji – citlivá pleť by k němu měla přistupovat opatrněji než k většině syntetických složek.