Ricinový olej

Co to je

Ricinový olej se lisuje ze semen skočce obecného (Ricinus communis). Jeho složení je mezi rostlinnými oleji neobvyklé: podle přehledu v Journal of Oleo Science tvoří kyselina ricinolejová 89–92 % celého oleje.

Ta kyselina má na řetězci hydroxylovou skupinu, což je u mastných kyselin vzácné. Odtud plynou všechny jeho zvláštnosti – vysoká hustota, lepivá konzistence a to, že se na rozdíl od jiných olejů částečně rozpouští v alkoholu.

Semena skočce obsahují ricin, jeden z nejsilnějších známých rostlinných jedů. V oleji ale není – zůstává v pokrutinách po lisování a případné zbytky ničí tepelné zpracování. Kosmetický a lékárenský ricinový olej je bezpečný.

Co dělá s pletí

Ricinový olej je okluzivní emoliens. Vytvoří na povrchu hutný, lepivý film, který velmi účinně brání odparu vody – proto se používá v balzámech na rty, kde má vydržet, a v odličovacích olejích.

Kyselina ricinolejová má i vlastní farmakologické působení: je popsaným agonistou prostaglandinového receptoru EP3, což je navrhované vysvětlení jejího protizánětlivého účinku. Stejný mechanismus stojí za tím, proč ricinový olej při požití působí jako projímadlo.

V dekorativní kosmetice plní ještě jednu roli, o které se nemluví: díky lepivosti a lesku je základem většiny řasenek a rtěnek. Tam není účinnou látkou, ale nosičem pigmentu.

Co ukázal výzkum

Nejčastější důvod, proč si lidé ricinový olej kupují, je růst řas a obočí. A tady je potřeba být přímočarý: pro tenhle účinek neexistují klinická data.

Žádná randomizovaná studie neprokázala, že by ricinový olej prodlužoval nebo zahušťoval řasy. Zdánlivý efekt se dá vysvětlit dvěma věcmi – olej řasy zvláční a zlesklí, takže vypadají hustší, a zároveň brání jejich lámání, takže vydrží delší. To není růst, to je snížení ztrát. Rozdíl je podstatný, protože znamená, že po vysazení efekt zmizí.

Bezpečnostní stránka je naopak dobře podložená. Závěrečná zpráva odborného panelu Cosmetic Ingredient Review hodnotí ricinový olej a jeho deriváty jako bezpečné v používaných koncentracích a uvádí, že v klinických testech na lidech nebyl významným dráždidlem, senzibilizátorem ani fotosenzibilizátorem.

Doložený je také antibakteriální a protizánětlivý účinek kyseliny ricinolejové – ale zatím hlavně v laboratorních a zvířecích modelech, ne v klinických studiích na pleti.

Komu sedí a komu ne

Rty, nehtová lůžka, suchá místa: ano. Tam se hutnost a lepivost hodí.

Obličej: opatrně. Ricinový olej je hustý a u pleti se sklonem k akné může přispět k ucpávání pórů. Jako součást odličovacího oleje, který se smyje, problém nedělá; jako složka krému, který zůstává, spíš ano.

Vlasy: oblíbený jako předmycí zábal na délky. Na pokožku hlavy je pro většinu lidí zbytečně těžký a hůř se vymývá – proto se ředí lehčím olejem.

Citlivá pleť ho většinou snáší, ale kontaktní alergie je popsaná. Častěji než na samotný olej se reaguje na jeho derivát PEG-40 Hydrogenated Castor Oil, běžný solubilizátor v micelárních vodách a tonicích.

V těhotenství je vnější použití v pořádku, ale ricinový olej má pověst prostředku vyvolávajícího porod – to se týká požití, ne nanesení na kůži. Přesto se v těhotenství vyplatí to konzultovat, protože kolem něj panuje zmatek.

S čím kombinovat

Ricinový olej se prakticky vždy ředí. Sám je tak hustý, že se špatně roztírá – klasická kombinace je s lehčím olejem, nejčastěji kokosovým, mandlovým nebo jojobovým.

V rutině patří navrch, protože jeho úkolem je uzavřít vlhkost. Sám o sobě nehydratuje.

S aktivními látkami nemá konflikt, ale jako hutný film zpomalí průnik všeho, co nanesete po něm.

Jeho derivát PEG-40 Hydrogenated Castor Oil hraje úplně jinou roli – rozpouští vonné a olejové složky ve vodných produktech. Ve složení tonika nebo micelární vody znamená právě tohle, ne přítomnost ricinového oleje jako pečující složky.

Bezpečnost a regulace

Ricinový olej nepatří mezi látky omezené přílohami nařízení (ES) č. 1223/2009. Odborný panel CIR ho vyhodnotil jako bezpečný v používaných koncentracích a jako látku, která v testech na lidech významně nedráždí ani nesenzibilizuje.

Ricin, jed ze semen skočce, se do oleje nedostává – zůstává v tuhém zbytku po lisování.

Kontaktní alergie je vzácná, ale existuje. Častěji se reaguje na PEG-40 Hydrogenated Castor Oil než na olej samotný.

Požití ricinového oleje působí jako silné projímadlo. To s kosmetickým použitím nesouvisí, ale je dobré vědět, proč kolem něj kolují varování.

Kde ji najdete

V balzámech na rty, kde bývá jednou z hlavních složek. V řasenkách a rtěnkách jako nosič pigmentu. V odličovacích a čisticích olejích. Ve vlasových olejích a maskách.

Prodává se i samostatně v lékárnách jako 100% olej.

Jeho derivát PEG-40 Hydrogenated Castor Oil najdete v micelárních vodách, tonicích a čisticích gelech – tam plní roli solubilizátoru, ne pečující složky.

Časté mýty

„Ricinový olej prodlužuje řasy.“ Klinická data pro to nejsou. Řasy po něm vypadají hustší a lesklejší a méně se lámou, ale nerostou rychleji ani delší. Po vysazení efekt mizí.

„Ricinový olej obsahuje ricin, je jedovatý.“ Neobsahuje. Ricin zůstává v pokrutinách po lisování a kosmetický i lékárenský olej je bez něj.

„Je to univerzální pečující olej.“ Je to hlavně okluziv. Neobsahuje významné množství vitaminů ani antioxidantů a jeho role je fyzikální – zadržet vodu, ne pleť vyživit.