Hydrolyzované proteiny

Co to je

Hydrolyzované proteiny jsou bílkoviny naštěpené kyselinou nebo enzymem na kratší úseky – peptidy a aminokyseliny. Celá bílkovina by byla na vlas nebo pleť příliš velká; naštěpená se na povrch naváže.

Ve složení potkáte celou řadu zdrojů:

• Hydrolyzed Wheat Protein – z pšenice, nejčastější ve vlasové kosmetice
• Hydrolyzed Silk – z hedvábí, používaný pro lesk
• Hydrolyzed Soy Protein, Hydrolyzed Rice Protein, Hydrolyzed Oat Protein – rostlinné alternativy
• Hydrolyzed Keratin a Hydrolyzed Collagen – ty mají v adresáři vlastní stránky

Z hlediska účinku jsou si navzájem hodně podobné. Rozdíl je hlavně v molekulové hmotnosti, kterou výrobce ovlivňuje mírou naštěpení – a která rozhoduje o tom, jestli protein zůstane na povrchu, nebo pronikne do vlasu.

A právě míra naštěpení je i jádrem bezpečnostního příběhu, který následuje.

Co dělá s pletí

Hydrolyzované proteiny působí především mechanicky, na povrchu.

Na vlasech. Poškozený vlas má narušenou kutikulu a v ní mezery. Peptidy se na ně navážou, dočasně je vyplní a vytvoří film. Vlas je pak hladší, méně se láme a lépe odráží světlo.

Je to dočasná oprava, ne regenerace. Vlas je mrtvá keratinová hmota a nic se v něm neuzdravuje – protein se prostě přilepí a při dalším mytí odejde. To ale neznamená, že je efekt bezcenný: méně lámání znamená delší vlasy, i když nerostou rychleji.

Na pleti tvoří film, který zpomalí odpar vody. Krátké peptidy navíc působí jako humektanty.

A teď to podstatné, co rozhoduje o riziku: velikost fragmentů. Silně naštěpený protein je tvořen krátkými peptidy a chová se prakticky jako směs aminokyselin. Málo naštěpený obsahuje delší úseky původní bílkoviny – a ty si imunitní systém může zapamatovat jako alergen.

To není teoretická obava. Stalo se to.

Co ukázal výzkum

V Japonsku se kolem roku 2010 objevila epidemie pšeničné alergie u dospělých žen – tedy u skupiny, kde nová potravinová alergie není běžná. Vyšetřování dovedlo hygieniky k jedné konkrétní věci: k obličejovému mýdlu.

Mýdlo Cha no Shizuku obsahovalo hydrolyzovaný pšeničný protein naštěpený kyselinou tak, že v něm zůstaly poměrně dlouhé úseky původní bílkoviny. Ženy si jím myly obličej – a přes kůži se senzibilizovaly na pšenici.

Důsledek se ale neprojevil na kůži, ale u jídla. Rozvinula se u nich pšeničná alergie, často v podobě anafylaxe závislé na pšenici vyvolané fyzickou zátěží – stavu, kdy člověk snese pečivo v klidu, ale po jeho snědení a následném cvičení dostane těžkou reakci.

Kolik lidí to postihlo. Případová studie publikovaná v Allergy to změřila epidemiologicky. Porovnala 157 japonských žen ve věku 20 až 54 let se samohlášenou pšeničnou alergií proti 449 věkově odpovídajícím kontrolám bez ní, pomocí rozsáhlého internetového panelu s dotazníkem na používané přípravky na pleť a vlasy.

Výsledek: současné používání mýdla s hydrolyzovaným pšeničným proteinem bylo spojeno s významně vyšším rizikem pšeničné alergie – upravený poměr šancí 2,6 (95% CI 1,2–5,7). Mýdlo používalo 11 % žen s alergií proti 6 % kontrol.

A nález, který ukazuje časovou souvislost: používání toho mýdla bylo častější u žen s nedávno vzniklou alergií – tedy že se na epidemii pravděpodobně podílelo.

Autoři uzavírají, že jde o doložený epidemiologický vztah a že kontaktní expozice hydrolyzátům bílkovin z potravin může být rizikovým faktorem pro vznik potravinové alergie projevující se anafylaxí.

Rozsah případu popisuje i zpráva o propuknutí alergie na hydrolyzovaný pšeničný protein z obličejového mýdla v Japonsku v Journal of Allergy and Clinical Immunology.

Jak to zařadit. Je to nejlépe zdokumentovaný případ, kdy kosmetika způsobila potravinovou alergii – a v adresáři je to už třetí varianta téhož principu, vedle karmínu a zkřížených reakcí u PPD.

Důležité je ale i to, co z toho neplyne. Neznamená to, že hydrolyzované proteiny v kosmetice jsou nebezpečné. Znamená to, že záleží na velikosti fragmentů – a evropští výrobci proto dnes používají silněji naštěpené proteiny s nízkou molekulovou hmotností, u kterých je riziko výrazně nižší. Konkrétní japonské mýdlo bylo staženo.

Zůstává z toho ale obecné poučení, které platí i jinde: kůže není neprodyšná bariéra pro imunitní systém. Co se na ni opakovaně nanáší, si tělo může zapamatovat.

Komu sedí a komu ne

Poškozené a lámavé vlasy: ano, tady proteiny fungují – i když jako dočasná oprava, ne regenerace.

Jemné vlasy bez objemu: film na povrchu dodá tělo.

Kdo má celiakii nebo pšeničnou alergii: hydrolyzovaný pšeničný protein je namístě vynechat. Přes neporušenou kůži se lepek nevstřebává, ale senzibilizace přes kůži je u tohoto konkrétního proteinu doložená.

Kdo má atopickou pokožku nebo poškozenou bariéru: opatrněji. Narušená bariéra propouští víc a senzibilizace je pravděpodobnější.

Děti: proteinové přípravky nejsou nutné.

Kdo řeší „přeproteinované“ vlasy: to je reálný jev. Příliš mnoho proteinu bez dostatku vláčnících složek udělá vlas tuhý a lámavý. Řeší se hydratační maskou, ne dalším proteinem.

V těhotenství a při kojení bez omezení.

S čím kombinovat

Proteiny se ve vlasové péči kombinují s vláčnícími složkami – mastnými alkoholy, oleji a kationtovými kondicionéry. Ta rovnováha je u nich zásadní.

Protein bez vláčnící složky = tuhý vlas. Peptidový film vlas zpevní, ale zároveň ho zbaví pružnosti. Poznáte to podle toho, že vlasy jsou po mytí slámovité a lámou se víc, ne míň.

Vláčnící složka bez proteinu = měkký, ale slabý vlas.

Proto se v rutině střídají: proteinová maska jednou za čas, hydratační a vláčnící péče mezi tím.

S aktivními látkami na pleti nemají proteiny konflikt.

A vodítko pro čtení etikety: Hydrolyzed Wheat Protein a Hydrolyzed Wheat Gluten nejsou totéž co lepek v potravině – jde o naštěpenou bílkovinu. Pro člověka s celiakií je vnější použití obvykle bez rizika, ale u pšeničné alergie je opatrnost namístě.

Bezpečnost a regulace

Hydrolyzované proteiny nepatří mezi látky omezené přílohami nařízení (ES) č. 1223/2009.

Ve většině případů jsou dobře snášené a kontaktní alergie je vzácná.

Významnou výjimkou je hydrolyzovaný pšeničný protein s vysokou molekulovou hmotností. Případová studie se 157 ženami s pšeničnou alergií a 449 kontrolami zjistila, že používání obličejového mýdla s tímto proteinem bylo spojeno s upraveným poměrem šancí 2,6 pro vznik pšeničné alergie.

Mechanismus je senzibilizace přes kůži, která se pak projeví při jídle – typicky jako anafylaxe závislá na pšenici vyvolaná fyzickou zátěží.

Co z toho plyne pro dnešní produkty: evropští výrobci používají silněji naštěpené proteiny s nízkou molekulovou hmotností, u kterých je riziko výrazně nižší. Konkrétní japonské mýdlo bylo staženo z trhu.

V těhotenství a při kojení bez omezení.

Celiakie je jiná situace než pšeničná alergie – lepek se přes neporušenou kůži nevstřebává a vnější použití obvykle problém nepředstavuje.

Kde ji najdete

V šamponech, kondicionérech a vlasových maskách – tam nejčastěji.

V přípravcích pro poškozené a barvené vlasy.

V řasenkách a produktech na řasy.

V pleťových sérech a maskách jako filmotvorná a hydratační složka.

V mycích produktech, kde zjemňují působení tenzidů.

Ve složení stojí obvykle v druhé polovině. Molekulovou hmotnost, která u nich rozhoduje o vlastnostech i o riziku, výrobci prakticky nikdy neuvádějí.

Časté mýty

„Proteiny vlas regenerují.“ Vlas je mrtvá keratinová hmota a nic se v něm neuzdravuje. Peptidy dočasně vyplní mezery v kutikule a při dalším mytí odejdou. Efekt je reálný, ale je to oprava povrchu, ne regenerace.

„Přes kůži se potravinová alergie získat nedá.“ Dá. Případová studie se 157 ženami zjistila, že používání mýdla s hydrolyzovaným pšeničným proteinem bylo spojeno s poměrem šancí 2,6 pro vznik pšeničné alergie – projevující se při jídle, ne na kůži.

„Čím víc proteinu, tím lepší vlasy.“ Přeproteinovaný vlas je tuhý a lámavý. Proteiny potřebují protiváhu ve vláčnících složkách a v rutině se s nimi střídají.