SLS a SLES

Co to je

Jedno písmeno rozhoduje o tom, jak se složka chová – a právě to se v diskusích o sulfátech ztrácí.

SLS (Sodium Lauryl Sulfate) je anionický tenzid s malou molekulou. Výborně pění a čistí, ale zároveň narušuje kožní bariéru. Ve výzkumu se používá jako standardní dráždidlo – když vědci potřebují experimentálně vyvolat podrážděnou kůži, sáhnou po SLS.

SLES (Sodium Laureth Sulfate) je jeho ethoxylovaná obdoba. Přidané ethoxylové skupiny molekulu zvětší, takže hůř proniká do kůže a dráždí výrazně méně. V kosmetice je dnes běžnější než SLS.

Označení „bez sulfátů“ tedy míchá dvě látky s velmi odlišným profilem dohromady.

Co dělá s pletí

Tenzidy mají molekulu se dvěma konci: jeden se váže na vodu, druhý na tuk. Díky tomu obalí maz a nečistoty a umožní je smýt.

Problém je, že nerozlišují mezi mazem na povrchu a lipidy, které drží pohromadě kožní bariéru. Čím agresivnější tenzid, tím víc bariéry odstraní spolu se špínou.

SLS to dělá měřitelně. Studie se 14 dobrovolníky publikovaná v Contact Dermatitis nanášela 1% a 3% SLS pod okluzi na předloktí a sledovala zarudnutí a ztrátu vody odparem po 24 až 96 hodinách.

Zjistila přitom něco praktického: výchozí obsah ceramidů v pokožce koreloval s tím, jak silně SLS podráždil. Kdo měl ceramidů méně, reagoval víc. Autoři z toho vyvozují, že nízká hladina ceramidů predisponuje k podráždění ze SLS.

To vysvětluje, proč stejný šampon jednomu člověku nevadí a druhému rozdrásá pokožku hlavy – rozdíl není v produktu, ale ve stavu bariéry.

Co ukázal výzkum

Kolem sulfátů koluje několik tvrzení, která stojí za rozlišení.

Doložené je: SLS narušuje kožní bariéru a při delším kontaktu vyvolává iritační kontaktní dermatitidu. Právě proto je to nástroj výzkumu, ne jen složka.

Doložené není: že by sulfáty způsobovaly rakovinu. Tohle tvrzení koluje internetem desítky let a nemá oporu v žádné hodnotící zprávě.

Částečně platí: obava z 1,4-dioxanu. Ten může vznikat jako nečistota při výrobě SLES (ne SLS), ale výrobní postupy ho odstraňují a jeho obsah je regulovaný. Není to složka, je to zbytek, který se hlídá.

Praktický rozdíl: doba kontaktu. Šampon je na hlavě minutu, mycí gel na obličeji ještě míň. U oplachových produktů je dráždivost SLS mnohem menší problém než u něčeho, co na kůži zůstává.

Komu sedí a komu ne

Mastné vlasy a pokožka: SLS i SLES fungují dobře a nic proti nim nemluví.

Suchá a citlivá pokožka hlavy, ekzém, lupénka: vyhnout se SLS. Podle citované studie právě lidé s nižším obsahem ceramidů reagují nejsilněji.

Suchá pleť na obličeji: mycí gely se sulfáty bývají příliš odmašťující. Lepší volbou jsou jemnější tenzidy – Cocamidopropyl Betaine, Coco-Glucoside nebo Sodium Cocoyl Isethionate.

Atopická pokožka: sulfátům se vyhýbat, a to i v oplachových produktech.

Barvené vlasy: SLS barvu vymývá rychleji. Tady má „bez sulfátů“ reálný smysl.

V těhotenství a při kojení bez omezení.

S čím kombinovat

Sulfáty se v produktech kombinují s amfoterními tenzidy (cocamidopropyl betain), které jejich dráždivost tlumí a zároveň zlepšují pěnu. Skoro žádný moderní šampon neobsahuje SLS samotný.

S panthenolem, glycerinem a hydratanty se kombinuje běžně – ty částečně vyrovnají odmaštění.

Praktické pravidlo, které funguje líp než hledání „bez sulfátů“: sledujte, kde ve složení tenzid stojí a s čím je namíchaný. SLES na druhém místě s betainem hned za ním je jiný produkt než SLS na druhém místě bez protiváhy.

U pokožky hlavy pomáhá i technika: šampon patří na kořínky a na krátkou dobu, ne na délky a ne na několik minut.

Bezpečnost a regulace

SLS ani SLES nepatří mezi látky omezené přílohami nařízení (ES) č. 1223/2009. Odborné panely je vyhodnotily jako bezpečné pro použití v oplachových produktech a v omezené koncentraci i v neoplachových.

Hlavním tématem není toxicita, ale dráždivost – a ta je u SLS doložená natolik dobře, že slouží jako referenční dráždidlo ve studiích.

Kontaktní alergie na sulfáty je vzácná; jde téměř vždy o iritaci, ne o alergii. Rozdíl je praktický: iritace se zlepší snížením expozice, alergie ne.

V těhotenství a při kojení bez omezení.

Kde ji najdete

V šamponech, sprchových gelech, mycích gelech na obličej, pěnách do koupele a v zubních pastách.

SLES je dnes běžnější než SLS, protože je jemnější při srovnatelné pěnivosti.

Ve složení stojí obvykle na druhém nebo třetím místě hned za vodou – u mycího produktu je to normální a očekávané.

Produkty označené „sulfate free“ používají alternativní tenzidy, nejčastěji glukosidy nebo isethionáty.

Časté mýty

„Sulfáty způsobují rakovinu.“ Tohle tvrzení koluje internetem desítky let a nemá oporu v žádné bezpečnostní zprávě.

„SLS a SLES jsou totéž.“ Nejsou. SLES má větší molekulu, hůř proniká do kůže a dráždí výrazně méně. Jedno písmeno mění chování složky.

„Když nepění, nečistí.“ Pěna a mycí schopnost spolu nesouvisí. Bezsulfátové šampony pění méně a myjí stejně.