Kyselina jantarová

Co to je

Kyselina jantarová je jednoduchá dikarboxylová kyselina – čtyři uhlíky, dvě kyselé skupiny. Jméno má po jantaru, ze kterého ji v 17. století poprvé izolovali destilací.

V těle není ničím exotickým. Je to meziprodukt Krebsova cyklu, tedy základní dráhy, kterou každá buňka získává energii. Vzniká v mitochondriích průběžně a pořád.

Do kosmetiky se dostala nedávno a přes lokální přípravky na jednotlivé pupínky – takzvané spot treatmenty. Jde často o výrobky, které se prodávají jako šetrná alternativa k benzoyl peroxidu nebo k salicylové kyselině.

A má za sebou nezvykle elegantní příběh: objevila se ve výzkumu kožního mikrobiomu, ne ve vývoji kosmetiky. Vědci hledali, čím se bakterie na kůži navzájem drží v šachu, a našli ji.

V EU je bez regulačního omezení. V nižších koncentracích se používá i jako regulátor pH, kde s akné nemá nic společného.

Co dělá s pletí

Mechanismus je zajímavý tím, že nepochází z laboratoře, ale z toho, jak kůže funguje sama o sobě.

Na pokožce žije Staphylococcus epidermidis – běžná, neškodná bakterie. Kůže zároveň přirozeně produkuje glycerol. A S. epidermidis umí glycerol zkvasit na krátké mastné kyseliny, mezi nimiž je i kyselina jantarová.

Tyhle kyseliny pak brzdí růst Cutibacterium acnes, bakterie spojené s akné. Jde tedy o konkurenci mezi bakteriemi, ne o klasické antibakteriální působení.

Z toho plynou tři věci:

Kyselina jantarová není konzervant ani dezinfekce. Působí selektivněji – jako součást rovnováhy, ne jako plošné hubení.

Kyselé pH je součást účinku. Kyselina jantarová snižuje pH prostředí a C. acnes je na pH citlivá.

Není to AHA. Přestože je to kyselina, nemá exfoliační roli jako kyselina glykolová a nepracuje se stejným mechanismem.

A jedna souvislost, která je hezká a málokdo ji zmiňuje: glycerin v krému je surovinou téhož kvašení. Nejde tedy o dvě nesouvisející složky.

Co ukázal výzkum

Odkud se to vzalo. Práce publikovaná v Applied Microbiology and Biotechnology je původním zdrojem celého konceptu.

Autoři zkoumali, jak kožní mikroorganismy zvládají situaci, kdy jeden z nich přeroste. Zjistili, že mikroorganismy z otisků lidských prstů – většinou Staphylococcus epidermidis – dokážou zkvasit glycerol, který kůže přirozeně produkuje, a vytvořit kolem sebe zóny útlumu, které přerostlou kolonii P. acnes odežene.

Magnetickou rezonancí pak ve zkvašeném médiu identifikovali čtyři krátké mastné kyseliny. Jednou z nich byla kyselina jantarová – a ta růst P. acnes účinně tlumila in vitro i in vivo.

U myší s lézemi vyvolanými P. acnes potlačila zánět jak injekce přímo do léze, tak lokální aplikace.

Autoři to označují za první doklad, že členové kožního mikrobiomu mohou kvašením držet přerůstání P. acnes na uzdě.

Jak to zařadit. Je to práce na buněčné úrovni a na myších. Není to klinická studie a autoři si to nenárokují – naopak z ní vyvozují námět pro vývoj probiotik proti akné, ne hotový přípravek.

Co se ví o použití na lidech. Otevřená klinická studie publikovaná v Journal of Cosmetic Dermatology sledovala 44 lidí s mírným až středním akné, kteří osm týdnů používali krémový gel obsahující biotechnologický fytokomplex, niacinamid a kyselinu jantarovou.

Po 56 dnech:

• Vzrostla alfa i beta diverzita kožních bakterií (p < 0,01)
• Klesla relativní četnost C. acnes ze 48,99 % na 38,83 % (p < 0,001)
• Klesla tíže akné na škále IGA o 27,33 % (p < 0,001)
• Klesl počet zánětlivých projevů o 47,27 % (p < 0,001) a nezánětlivých o 31,12 % (p = 0,05)
• Klesl maz o 89 % (p < 0,01) a zarudnutí o 15,35 % (p < 0,01)
• 61,36 % lidí se zlepšilo aspoň o jeden bod IGA

Jak to zařadit – a tady je to podstatné. Studie byla otevřená a bez kontrolní skupiny. Akné navíc kolísá samo od sebe a zlepšení o jeden bod IGA po osmi týdnech bez placeba nelze bezpečně přiřknout přípravku.

A hlavně: testoval se kombinovaný produkt. Obsahoval fytokomplex, niacinamid i kyselinu jantarovou. Niacinamid má na akné vlastní data. Co z výsledku připadá na kyselinu jantarovou, studie neurčuje a ani se o to nepokouší.

Celkový obraz. Kyselina jantarová má mimořádně dobrý příběh a velmi tenká klinická data. Randomizovaná studie samotné látky proti placebu neexistuje.

Komu sedí a komu ne

Jednotlivé pupínky: tady se kyselina jantarová prodává nejčastěji a jako doplněk k rutině nic nezkazí.

Kdo chce doložený účinek na akné: benzoyl peroxid, kyselina azelaová a adapalen mají řádově víc dat.

Kdo nesnáší benzoyl peroxid: kyselina jantarová je mírnější a nebělí textil. To je praktická výhoda, ne důkaz účinnosti.

Citlivá pleť: opatrně. Je to kyselina a v koncentracích používaných na pupínky může pálit.

Kdo řeší celý obličej: spot treatment je určený na jednotlivé projevy. Na plošné akné patří něco jiného.

Kdo se zajímá o mikrobiom pleti: tady je kyselina jantarová zajímavá bez ohledu na klinická data. Je to jedna z mála složek, kterou si pleť za vhodných podmínek vyrábí sama.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení – na rozdíl od retinoidů.

S čím kombinovat

Kyselina jantarová se snese s většinou složek.

Co dává smysl:

• Niacinamid – v citované klinické studii byly ve stejném přípravku a niacinamid má na akné vlastní data
• Glycerin – surovina téhož kvašení, ze kterého kyselina jantarová v přírodě vzniká
• Hydratant kolem ošetřeného místa. Bodová aplikace vysušuje

Co nedělat:

• Nanášet ji přes celý obličej. Je určená bodově
• Kombinovat s dalšími kyselinami na témže místě. Podráždění se sčítá
• Používat ji souběžně s retinoidem na tentýž pupínek
• Čekat od ní účinek benzoyl peroxidu. To jsou různé kategorie důkazů

A jedna souvislost, kterou stojí za to znát: agresivní mytí kyselině jantarové škodí nepřímo. Když se z pleti odstraní S. epidermidis a glycerol, odstraní se tím i přirozený zdroj krátkých mastných kyselin, o který celá myšlenka stojí.

Bezpečnost a regulace

Kyselina jantarová je v EU bez regulačního omezení. Je to běžný meziprodukt buněčného metabolismu, který v těle vzniká průběžně, a v kosmetice se používá i jako regulátor pH.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení.

Dvě praktické výhrady:

Je to kyselina. V koncentracích používaných v bodových přípravcích může na citlivé pleti pálit nebo vysušovat. Nanáší se bodově, ne plošně.

Data jsou tenká. Randomizovaná kontrolovaná studie kyseliny jantarové samotné neexistuje. Jediná klinická práce byla otevřená, bez kontroly a s kombinovaným přípravkem, který obsahoval i niacinamid a fytokomplex.

Co bezpečnostním problémem není: obavy z „kyseliny z jantaru“ jsou nedorozumění z názvu. Látka je totožná bez ohledu na to, jestli se izoluje z jantaru, vyrobí synteticky nebo vznikne kvašením – a v každé vaší buňce jí právě teď vzniká víc než v jakémkoli přípravku.

Kde ji najdete

V bodových přípravcích na jednotlivé pupínky – hlavní použití a to, kvůli kterému se o ní mluví.

V sérech a gelech pro pleť se sklonem k akné, obvykle spolu s niacinamidem.

V čisticích produktech s mikrobiomovým tvrzením.

Jako regulátor pH v desítkách produktů, kde s akné nemá nic společného – tam bývá v setinách procenta a stojí na konci složení.

Ve složení stojí jako Succinic Acid, případně Sodium Succinate. Vodítko k roli je pozice v seznamu: v první polovině jde o aktivní složku, na konci o úpravu pH.

Časté mýty

„Kyselina jantarová je klinicky ověřená proti akné.“ Randomizovaná kontrolovaná studie samotné látky neexistuje. Jediná klinická práce byla otevřená, bez kontrolní skupiny a testovala kombinovaný přípravek s niacinamidem a fytokomplexem.

„Je to AHA kyselina jako glykolová.“ Není. Nemá exfoliační roli – tlumí růst C. acnes konkurencí a snížením pH, ne rozvolněním vazeb mezi buňkami.

„Bakterie na pleti si ji vyrábějí, takže je určitě účinná.“ To, že S. epidermidis zkvasí glycerol na kyselinu jantarovou a odežene tím P. acnes, je doložené v laboratoři a na myších. Přenos na krém v ruce je krok, který nikdo neověřil.

„Získává se z jantaru, takže je přírodní.“ Jméno má historické – izolovali ji z jantaru v 17. století. Dnes se vyrábí fermentací nebo synteticky a molekula je v obou případech totožná.