Glycerin

Co to je

Glycerin je jednoduchý trojsytný alkohol – bezbarvá, sirupovitá a sladká kapalina. V kosmetice se používá od 19. století a dnes je po vodě nejčastější složkou celého odvětví.

Vyrábí se buď z rostlinných olejů (v EU nejčastěji z řepky, palmy nebo sóji), nebo synteticky z ropy. Chemicky jsou obě varianty identické, takže „rostlinný glycerin“ na obalu nic neříká o účinku – jen o původu suroviny.

Podstatné je, že glycerin není pleti cizí. Pokožka si ho vyrábí sama: vzniká rozkladem tuků v mazových žlázách a proudí do ní i z krevního oběhu.

Co dělá s pletí

Glycerin je humektant – přitahuje vodu a drží ji tam, kde ji pleť potřebuje. To je učebnicová poučka, ale skutečný obrázek je zajímavější.

Práce publikovaná v Journal of Investigative Dermatology ukázala, že hydratace pokožky u lidí koreluje s obsahem glycerinu ve stratum corneum – a to těsněji než s množstvím mazu. Když se pokožka na chvíli ponořila do vody, klesly obě hodnoty zároveň a několik hodin trvalo, než se glycerin doplnil. Vlastní glycerin tedy není vedlejší produkt, ale jeden z faktorů, které hydrataci určují.

Druhý mechanismus se s hydratací plete jen zdánlivě. Suchá, šupinatá pleť má problém zbavit se odumřelých buněk – drží je pohromadě spojení zvaná desmozomy. Pokusy na izolovaném stratum corneum prokázaly, že glycerin jejich rozklad urychluje a výrazně snižuje soudržnost mezi buňkami. Zjednodušeně: glycerin nejen dodá vodu, ale pomůže pleti přirozeně se olupovat.

Co ukázal výzkum

Jak přesně glycerin vodu drží, se dlouho vysvětlovalo tím, že narušuje uspořádání lipidů mezi buňkami. Měření pomocí synchrotronové rentgenové difrakce tuhle představu opravilo: glycerin se v izolovaném stratum corneum chová jinak, než předpovídaly modely s umělými lipidy. Skutečný efekt spočívá v tom, že zpomalí vysychání buněk – při proudu suchého dusíku si vzorky ošetřené glycerinem udržely hydratovaný stav podstatně déle než ty ošetřené jen vodou.

Z toho plyne i praktické omezení, o kterém se moc nemluví. Ve velmi suchém prostředí – v zimě venku, v letadle, v přetopené místnosti – nemá glycerin odkud vodu brát. Sám o sobě pak může vodu tahat z hlubších vrstev pleti. Proto se v takových podmínkách nanáší pod okluzivní vrstvu, ne samostatně.

Komu sedí a komu ne

Glycerin sedí prakticky každému. Suchá pleť z něj těží nejvíc, ale nevadí ani té mastné – je lehký, nemastný a póry neucpává.

Citlivá a atopická pleť ho snáší dobře; patří ke standardnímu vybavení emoliencií pro ekzematiky. Nedráždí, nesenzibilizuje a nemá věkové omezení.

Jediná skupina, která si ho nemusí zamilovat, jsou lidé, kterým vadí lepkavý pocit. Nad zhruba 10 % se glycerin začíná projevovat lepivostí – dobré formulace to řeší kombinací s emolienty a silikony, které pocit vyrovnají.

S čím kombinovat

Glycerin funguje se vším. Nejsmysluplnější je ale kombinace s okluzivními složkami – vazelínou, skvalanem, ceramidy nebo silikony. Glycerin vodu přitáhne, okluziv ji zamkne. Tohle je princip, na kterém stojí většina dobrých krémů.

S ostatními hydratanty (kyselina hyaluronová, panthenol, močovina) se doplňuje, protože každý váže vodu trochu jinak.

S aktivními látkami nemá konflikt a naopak zmírňuje jejich dráždivost – s retinolem i kyselinami je vítaný. Zároveň zlepšuje průnik některých látek, což je většinou výhoda, ale u silných aktivních složek to znamená, že se projeví o něco intenzivněji.

Bezpečnost a regulace

Glycerin nepatří mezi látky omezené přílohami nařízení (ES) č. 1223/2009. Nemá koncentrační limit ani zvláštní podmínky použití a není na seznamu vonných alergenů.

Patří k nejlépe prozkoumaným a nejbezpečnějším kosmetickým složkám vůbec. Používá se bez omezení v těhotenství, při kojení, u kojenců i na sliznice.

Alergie na glycerin je popsaná jen velmi vzácně.

Kde ji najdete

Prakticky všude. V krémech, sérech, tonicích, mycích gelech, maskách, zubních pastách i v dekorativní kosmetice.

Ve složení bývá vysoko – obvykle mezi prvními pěti položkami. To je normální a je to dobré znamení, ne známka „levného plnidla.“

Zvlášť vysoké koncentrace najdete v produktech pro suchou a atopickou pleť a v korejských „hydratačních“ liniích, kde glycerin často nahrazuje část vody v recepturách.

Časté mýty

„Ve suchém vzduchu táhne glycerin vodu z pleti ven.“ Nejrozšířenější tvrzení o glycerinu a zároveň to nejhůř doložené. Teoreticky zní logicky: humektant přitahuje vodu, a když ji nemá odkud brát ze vzduchu, vezme si ji zdola. Jenže na lidské pleti to takhle nikdo nezměřil. Jediný pokus, který na otázku míří přímo – rentgenová difrakce na izolovaném stratum corneum – vysoušel vzorky proudem suchého dusíku a zjistil pravý opak: rohové buňky ošetřené glycerinem si udržely hydratovaný stav déle než ty ošetřené jen vodou. Rada nanášet glycerin pod okluzivní vrstvu platí, ale z jiného důvodu, než se traduje.

„Když mám v séru glycerin, krém už nepotřebuju.“ Potřebujete. Randomizovaná dvojitě zaslepená zkřížená studie na 51 lidech se suchou pletí porovnala samotný nosič, nosič s glycerinem, nosič s vazelínou a hotový krém. Dělba práce byla zřetelná: vazelínová složka snižovala odpar vody, glycerinová zvyšovala hydrataci, a hotový krém překonal nosič s glycerinem v odparu (p = 0,0018 proti nosiči, p = 0,0001 proti nosiči s glycerinem) i nosič s vazelínou v hydrataci (p < 0,0001). Měřilo se ale jen 12 hodin po nanesení a studie si výslovně nekladla za cíl posoudit léčebný přínos. Ukazuje mechanismus, ne výsledek po měsíci.

„Hodně glycerinu ve složení znamená levný produkt.“ Spíš naopak. Práce v Journal of Investigative Dermatology zjistila, že hydratace pokožky u lidí koreluje s obsahem glycerinu v rohové vrstvě těsněji než s množstvím mazu – a platí to i v místech s malým počtem mazových žláz. Glycerin mezi prvními pěti položkami je znak fungující receptury, ne šetření na surovinách.

„Glycerin dráždí, když je ho hodně.“ Doklady míří opačným směrem, byť ze zvířecího modelu. V pokusu na bezsrstých myších tlumil 10% glycerin podráždění vyvolané laurylsulfátem sodným: bránil vzestupu transepidermální ztráty vody, zmírnil zvýšení průtoku krve v kůži i nahromadění bílých krvinek a snížil expresi interleukinu 1 beta a TNF-alfa. Na myších, ne na lidech – ale představa dráždivého glycerinu z toho nevychází. Co je reálné, je lepkavost nad zhruba 10 %, a to je otázka pocitu, ne snášenlivosti.

„Rostlinný glycerin je šetrnější než syntetický.“ Je to táž molekula a na pleti se chová identicky. Rozdíl v původu je otázka udržitelnosti a dodavatelského řetězce, ne účinku.