Plísně na kůži

Co to je

Plíseň na kůži je infekce rohové vrstvy vláknitou houbou. Původci se jmenují dermatofyty – nejčastěji rody Trichophyton, Microsporum a Epidermophyton. Živí se keratinem, tedy tím, z čeho je zrohovatělá kůže, vlas a nehet.

Odborný název se řídí místem, ne původcem. Tinea pedis je noha, tinea cruris třísla, tinea corporis trup a končetiny, tinea manuum ruka, tinea faciei obličej, tinea capitis vlasová část hlavy. Táž houba může způsobit kteroukoli z nich. Proto se také plíseň mezi prsty a plíseň v tříslech u jednoho člověka běžně vyskytují spolu.

Jak je to časté. Odborný panel z roku 2024 uvádí, že dermatofytózy postihují zhruba 25 % světové populace, a jako rizikové faktory jmenuje okluzivní oblečení, horké a vlhké prostředí, špatnou hygienu, blízkost zvířat a stísněné bydlení. Je to přehled a stanovisko odborníků, ne měření – ta čísla berte jako řádový odhad, ne jako výsledek studie.

Jako název stránky stojí griseofulvin. Je to perorální antimykotikum na předpis, jedno z nejstarších, a používá se hlavně tam, kde místní léčba nestačí. Vedle něj jsou uvedené bifonazol, sertakonazol a tolnaftát – látky, které naopak najdete v krémech a sprejích v lékárně. Že se na jedné stránce sešly léky na předpis i volně prodejné přípravky, není nedůslednost: je to přesně ta hranice, o kterou u plísně na kůži jde.

Co sem nepatří. Nehty mají vlastní stránku – nehtová plíseň se léčí jinak a mnohem déle. Lupy a zarudnutí kolem nosu nezpůsobuje dermatofyt, ale kvasinka Malassezia; viz lupy a seboroická dermatitida. Táž kvasinka stojí i za folikulitidou. Jsou to jiné houby a jiná onemocnění, i když se jim laicky říká stejně.

Co dělá s pletí

Dermatofyt žije v mrtvé rohové vrstvě, ne v živé tkáni. To je jediný důvod, proč u kůže vůbec funguje krém. Cíl je na povrchu a lék se k němu dostane. U nehtu a u vlasu tahle výhoda mizí – proto se tam léčba obvykle polyká.

Ložisko roste od středu ven. Odtud lidový název „lišej“ a odborný popis: přehled o tinea corporis ji líčí jako ostře ohraničené, oválné nebo kruhové, mírně zarudlé šupinaté ložisko s vyvýšeným postupujícím okrajem, obvykle s mírným svěděním. Z toho plyne praktický detail: stěr se odebírá z aktivního okraje, ne ze středu, protože právě tam houba je.

Terbinafin blokuje enzym skvalenepoxidázu. To je jeho cíl v houbové buňce a je to důvod, proč je zrovna gen SQLE pro tuhle látku klíčový – mutace v něm mění tvar cílového enzymu tak, že lék hůř zabírá. Scoping review z roku 2026 tuhle vazbu popisuje přímo: profil citlivosti Trichophyton indotineae k terbinafinu lze spojit s jednonukleotidovými změnami v SQLE. Azoly a griseofulvin působí jinak, a proto na terbinafin-rezistentní kmen obvykle stále zabírají.

Proč kortikoid obraz změní. Kortikosteroid tlumí zánět. Zánět je přitom to, co ložisko dělá viditelným: zarudnutí, vyvýšený okraj, svědění. Když se zánět potlačí, obraz se zploští a svědění povolí, ale houba se dál množí v keratinu, na který kortikoid nepůsobí. Tohle je úvaha z mechanismu – a v následující sekci uvidíte, že přesně tenhle rozpor je vidět i v datech z randomizovaných studií.

Proč vlhko. Rohová vrstva nasáklá vodou bobtná a hůř drží pohromadě. Uzavřená bota a vlhká ponožka udrží na kůži teplo i vodu. Tohle je mechanistické vysvětlení, ne výsledek pokusu – jaká data k prevenci skutečně existují a jak jsou slabá, rozebírám dál.

A jedna vlastnost, která se přehlíží: plíseň je přenosná. Ne moc snadno, ale je. Proto se řeší i ponožky, obuv a společné sprchy – a proto se u opakovaných případů ptá po nemocném v domácnosti.

Co ukázal výzkum

Co je u lokální léčby skutečně doloženo.

Cochranovský přehled léčby plísně na nohou zahrnul 67 randomizovaných studií ze 144 nalezených prací. Sdružené poměry rizika selhání léčby proti placebu: alylaminy 0,33 (95% interval spolehlivosti 0,24–0,44), azoly 0,30 (0,20–0,45), tolnaftát 0,19 (0,08–0,44) a undecanoáty 0,29 (0,12–0,70) – tedy kyselina undecylenová a její soli. Srovnání alylaminů s azoly v 11 studiích vyšlo 0,63 (0,42–0,94).

Jak to číst. Poměr rizika 0,19 u tolnaftátu neznamená, že je nejlepší – široký interval (0,08–0,44) prozrazuje malý počet lidí a látky se srovnávaly proti placebu, ne mezi sebou. U jediného přímého srovnání tříd sahá horní hranice 0,94 skoro k jedničce: rozdíl existuje, ale je malý.

Cochranovský přehled u tinea cruris a tinea corporis je největší práce na téhle stránce: 129 studií s 18 086 účastníky. A rovnou k tomu, co o nich autoři píší: polovina byla hodnocena jako s vysokým rizikem zkreslení, zbytek jako nejasné. 63 studií neobsahovalo použitelná data – hlavně proto, že nerozlišovaly mezi jednotlivými druhy tiney. Jistota důkazů byla u všech sledovaných výsledků nízká až velmi nízká.

Z toho, co se dalo sdružit: terbinafin proti placebu, klinické vyléčení, poměr rizika 4,51 (3,10–6,56), počet nutný k léčbě 3. Naftifin 1 %, mykologické vyléčení, 2,38 (1,80–3,14). Klotrimazol 1 %, mykologické vyléčení, 2,87 (2,28–3,62). Mezi azoly a benzylaminy nebyl rozdíl: 1,01 (0,94–1,07).

A teď nejdůležitější číslo celé stránky.

Týž přehled srovnal samotný azol proti kombinaci azolu s kortikosteroidem. Výsledek:

Klinické vyléčení hned po skončení léčby: 0,67 (0,53–0,84) v neprospěch samotného azolu, počet nutný k léčbě 6.

Mykologické vyléčení: 0,99 (0,93–1,05).

Kombinace tedy vypadala lépe, ale houby se nezbavila o nic častěji. Klinické hodnocení je posouzení vzhledu; mykologické je nález v laboratoři. Rozdíl mezi 0,67 a 0,99 je celý příběh kortikoidu na plísni v jednom řádku. Autoři k tomu dodávají dvojí: jistota důkazů byla u klinického vyléčení velmi nízká a kombinace kortikoidu s antimykotikem se v žádném současném klinickém doporučení nedoporučují.

Tinea incognito. Přehled z roku 2024 tak označuje dermatofytózu s netypickým obrazem po místních nebo celkových kortikosteroidech či jiné imunosupresi. Jmenuje opožděnou diagnózu, rozšíření infekce na kritické části těla a delší a dražší léčbu a upozorňuje, že se pak plete s ekzémem, seboroickou dermatitidou, lupusem a psoriázou. Je to narativní přehled bez vlastních dat – čísla v něm nehledejte.

Poctivá protiváha. Italská observační studie ze Cagliari posbírala za dvacet let 154 případů dermatofytózy napodobující jinou nemoc, tedy medián 7 případů ročně v jednom pracovišti. Nejčastěji napodobovala impetigo, ekzematózní dermatitidu, lupus erythematodes, psoriázu a růžovku. A závěr autorů jde proti běžnému výkladu: netypický obraz podle nich nebyl pouhým důsledkem kortikoidů, ale byl přítomný už od začátku onemocnění – proto navrhují místo pojmu tinea incognito raději tinea atypica. Je to retrospektivní sběr případů bez kontrolní skupiny; nedokládá to, že kortikoid nevadí, jen že není jedinou příčinou atypie.

Jak často se kortikoid na plíseň skutečně používá. Průřezová studie z Nepálu prošla 19 464 pacientů dermatologické ambulance; 614 z nich (3,15 %) uvedlo, že si mazalo krém s kortikoidem, a dermatofytóza byla nejčastější diagnózou, u které se to dělo – 425 případů, tedy 69,2 % z nich. Údaj pochází z výpovědi pacienta a výběr vzorku byl příležitostný, takže 3,15 % je spíš spodní odhad než měření.

Odolnost vůči terbinafinu.

V roce 2020 popsali japonští autoři dva kmeny od pacientů z Nepálu a Indie s minimální inhibiční koncentrací terbinafinu nad 32 mg/l a se záměnou Phe397Leu ve skvalenepoxidáze a navrhli pro ně nový druh Trichophyton indotineae. Laboratorní práce se 135 izoláty pak u 34 z 64 izolátů T. indotineae (53 %) našla koncentrace terbinafinu nad 16 mg/l, vždy se záměnou na 397. pozici, a ukázala, že mutace zůstává stabilní i po opakovaném přeočkování na půdu bez léku.

Jak je to rozšířené, záleží zásadně na tom, kdo se počítá:

Francie, prospektivní studie: z 580 izolátů byly rezistentní tři. T. indotineae tvořil 4,8 % izolátů z komplexu T. mentagrophytes/interdigitale a tyto izoláty zůstaly citlivé k itrakonazolu, vorikonazolu i amorolfinu.

Severní Amerika, referenční laboratoř: z 271 izolátů bylo 18,6 % rezistentních k terbinafinu, z toho 21 T. rubrum a 21 T. indotineae; rezistence k itrakonazolu byla vzácná.

Dánsko: 63 izolátů od 59 pacientů, zhruba 60 % mimo divoký typ nebo s mutací SQLE – autoři sami upozorňují, že vzestup je zčásti vysvětlen rostoucím počtem žádanek o vyšetření citlivosti. New York: 135 případů T. indotineae v letech 2022–2024, 57 % izolátů s vysokou koncentrací terbinafinu.

Celosvětový souhrn: 67 studií ze 14 zemí, 981 izolátů T. indotineae: terbinafin 77,6 %, itrakonazol 17,0 %, vorikonazol 1,4 %; 14,3 % izolátů bylo rezistentních k terbinafinu i itrakonazolu.

Ta čísla se nesmějí sečíst do jednoho. Francouzských 3 z 580 má poctivý jmenovatel. Sedmdesát sedm procent se týká výhradně izolátů T. indotineae, tedy druhu, který byl objeven proto, že je rezistentní, a navíc poslaných do referenčních laboratoří, kam se posílá to, co nezabralo. To není podíl v populaci, ale podíl mezi vybranými.

Diagnóza odhadem. Indická průřezová studie u 338 pacientů s klinicky diagnostikovanou dermatofytózou měla mikroskopii s hydroxidem draselným pozitivní u 80,76 %, ale kultivaci jen u 46,74 %; laboratorní práce se 110 vzorky uvádí KOH 100 % a kultivaci 47,3 %. Nejsou to citlivosti a specificity – chybí nezávislý zlatý standard, takže jde o podíly pozitivních nálezů mezi klinicky podezřelými. Vzkaz je přesto jednoznačný: kultivace mine zhruba polovinu případů, které mikroskopie zachytí. Jako jediná ale určí druh, a k odlišení T. indotineae od zbytku komplexu T. mentagrophytes je podle scoping review nutná molekulární metoda.

Návratnost a délka léčby. Cochranovský přehled uvádí, že léčba ve studiích trvala od jednoho týdne do dvou měsíců, nejčastěji dva až čtyři týdny, sledování od týdne do šesti měsíců, méně než polovina studií vůbec sledovala návrat onemocnění a na jeho posouzení nebylo dost důkazů. Retrospektivní kohorta 20 pacientů z New Yorku s kultivačně potvrzeným T. indotineae popisuje itrakonazol jako nejúčinnější první volbu, ale s vysokou mírou návratu po vysazení – číslo abstrakt neuvádí. Svědění mělo všech 20 pacientů a 90 % z nich mělo neporušenou imunitu. Americká série pěti případů jmenuje mezi mezerami v péči použití místních kortikosteroidů a předepisování pevné, krátké doby léčby. Je to komentář k pěti lidem, ne studie.

Vlasy potřebují tablety. Systematický přehled 21 randomizovaných a 17 dalších kontrolovaných studií u dětí s tinea capitis uvádí úplné vyléčení 72 % u griseofulvinu a 92 % u terbinafinu, mykologické 79 % u itrakonazolu a 81 % u terbinafinu. Griseofulvin účinkoval lépe na rod Microsporum, terbinafin a itrakonazol na rod Trichophyton. Léčbu kvůli nežádoucím účinkům muselo ukončit 1,0 % dětí. Podstatný detail: volba léku se u vlasů řídí druhem houby, takže kultivace tam není formalita.

Co o prevenci opravdu víme. Nejlepší dostupné číslo pochází z průřezové studie u 314 tanzanských prvoligových fotbalistů: výskyt povrchových mykóz nohy 36,9 %, z toho tinea pedis 12,4 %. S nákazou byly spojeny společné sprchy (upravený poměr prevalencí 2,98, p = 0,007), úraz nehtu (2,00, p < 0,001), výskyt v rodině (1,57, p = 0,001) a sdílení ponožek (1,42, p = 0,032). Je to průřez, ne pokus: měřilo se zároveň, kdo plíseň má a kdo se sprchuje společně, takže z toho neplyne, co bylo dřív. Že vysušená bota nebo jiné mýdlo riziko sníží, netestoval nikdo – to je úvaha z mechanismu.

Co říct nemůžu. Nemám žádnou studii, která by měřila, kolik lidí léčbu ukončí předčasně a jak často se jim pak plíseň vrátí. Návratnost se v přehledech označuje za častou, ale Cochrane výslovně píše, že na její posouzení nebylo dost důkazů. Nemám randomizované srovnání různých délek léčby. Nemám údaje o výskytu T. indotineae v Česku. Nemám doklad, že by kterákoli kosmetická složka riziko plísně zvyšovala nebo snižovala – v tom, co jsem četl, taková data nejsou. A nemám čísla o tom, jak spolehlivě lékař pozná plíseň pouhým pohledem; vím jen, že se plete s ekzémem a psoriázou dost často na to, aby o tom vycházely přehledy.

Co říct můžu. Lokální antimykotika u plísně na kůži fungují – proti placebu opakovaně a napříč látkami. Kombinace s kortikoidem zlepší vzhled, ale ne mykologický nález (0,67 proti 0,99) a žádné doporučení ji neuvádí. Odolnost k terbinafinu je skutečná a nová, byť její podíl závisí na tom, koho počítáte – od 3 z 580 ve Francii po 77,6 % mezi izoláty T. indotineae. Kultivace mine zhruba polovinu toho, co najde mikroskopie, a bez ní se druh neurčí. A u vlasové části hlavy krém nestačí.

Komu sedí a komu ne

Kdo má na noze mezi prsty odlupující se, macerovanou a svědící kůži: to je nejtypičtější obraz. Lokální léčba u něj má nejlepší doklady – Cochranovský přehled u ní našel jasný účinek proti placebu napříč všemi třídami látek.

Kdo má kruhové ložisko s vyvýšeným okrajem, které se zvětšuje: typický popis tinea corporis. Právě postupující okraj je místo, ze kterého se odebírá vzorek.

Kdo si na to už mazal kortikoid: stojí za to to lékaři říct. Obraz je pak netypický, plíseň se mezitím mohla rozšířit a klinické zlepšení, které jste viděli, nemuselo znamenat nic o houbě.

Kdo má postiženou vlasovou část hlavy: krém nestačí. U tinea capitis se léčba polyká a volba léku závisí na druhu houby, takže je potřeba kultivace.

Kdo má postižené nehty: to je nehtová plíseň – jiná léčba, jiná délka, jiná čísla.

Kdo se léčí a nezabírá to: dvě možnosti, které se dají odlišit jen laboratoří. Buď to není plíseň, nebo je to plíseň odolná. Obojí se řeší vyšetřením, ne dalším krémem.

Kdo se nedávno vrátil z Indie, Nepálu nebo Pákistánu, nebo tam byl někdo v domácnosti: v citované americké sérii pěti případů měli všichni pacienti buď cestu do Indie či Nepálu, nebo cestujícího partnera. Je to pět lidí, ale je to vodítko, které stojí za zmínku v ordinaci.

Kdo má cukrovku nebo oslabenou imunitu: rozsáhlejší a hlubší postižení je popisováno právě u nich. Patří k lékaři.

V těhotenství se podle přehledu léčby ve zvláštních skupinách léčba omezuje na místní přípravky kvůli zanedbatelnému vstřebávání; o bezpečnosti celkových antimykotik v těhotenství je podle autorů dat velmi málo. Rozhoduje lékař.

S čím kombinovat

Co dává smysl:

• Nechat si nejasné ložisko potvrdit dřív, než se začne mazat. Odborný panel z roku 2024 označuje mykologické potvrzení před zahájením léčby za správnou praxi, kdykoli je proveditelné
• Odebrat vzorek z aktivního okraje, ne ze středu ložiska
• Domazat celou předepsanou dobu. Ve studiích trvala léčba nejčastěji dva až čtyři týdny; ukončení podle toho, kdy přestane svědit, žádná studie netestovala
• Ošetřit nohu i třísla naráz, pokud je postižené obojí. Táž houba, jeden zdroj
• Sundat mokrou ponožku a boty vysušit. Pokusem to doloženo není; v průřezu u fotbalistů byla plíseň spojena se společnými sprchami (2,98) a sdílením ponožek (1,42)
• Říct lékaři, čím jste se mazali – zvlášť jestli to byl kortikoid nebo kombinovaný krém

Co je omyl:

• Kombinovaná mast s kortikoidem jako první volba. Zlepší vzhled (poměr rizika 0,67), ale ne mykologický nález (0,99), a žádné doporučení ji neuvádí
• Přestat, jakmile to přestane svědit. Vzhled a svědění jsou klinické ukazatele, ne mykologické
• Řešit odolnou plíseň přidáním dalšího krému. Když léčba nezabírá, patří se zjistit, jestli to je plíseň a jaká
• Považovat tea tree za náhradu antimykotika. V přímém srovnání s tolnaftátem 1 % vyšel mykologicky jako placebo
• Léčit „plíseň“ na základě internetové fotky. Ekzém, psoriáza a plíseň se pletou navzájem, a léčba jednoho zhoršuje druhé
• Zaměňovat vysoušení s hygienou. Mastek ani antiperspirant plíseň neléčí; k tomu, že by riziko snižovaly, jsem data nenašel

A věta, kterou má smysl si zapamatovat: u ložiska, které se pod léčbou „zlepšuje“, ale nemizí, je nejcennějším krokem stěr, ne silnější mast.

Bezpečnost a regulace

Volně prodejná lokální antimykotika mají v citovaných studiích málo nežádoucích účinků. Cochranovský přehled 129 studií u tinea cruris a corporis je popisuje jako minimální – hlavně podráždění a pálení – a dodává, že výsledky byly nepřesné jak proti placebu, tak mezi jednotlivými třídami látek. To znamená: nežádoucích účinků bylo tak málo, že se rozdíly nedaly spolehlivě změřit.

Kortikoid v kombinaci je jiná kapitola. Nejde o toxicitu látky, ale o to, co udělá s průběhem: zlepší vzhled, aniž zlepší nález. K tomu se přidávají známé účinky místních kortikoidů na kůži, o kterých píšu jinde – kortikosteroidy a strach z kortikoidů. Rozumný postoj není kortikoidů se bát, ale nedávat je na neověřené ložisko.

Perorální antimykotika jsou léky na předpis s lékovými interakcemi. Scoping review u itrakonazolu jmenuje nepravidelné vstřebávání, možné lékové interakce a nežádoucí účinky. U dětí s tinea capitis muselo ve zmíněném přehledu léčbu kvůli nežádoucím účinkům ukončit 1,0 % – to je nízké číslo, ale pochází ze studií, ne z běžné praxe.

Tea tree má vlastní bezpečnostní problém. V randomizované studii u 158 lidí s tinea pedis se u 3,8 % těch, kdo ho používali, objevila středně těžká až těžká dermatitida, která po vysazení rychle ustoupila. U 25% a 50% roztoku to není překvapivé.

V těhotenství se léčba podle citovaného přehledu omezuje na místní přípravky; o celkových antimykotikách je podle autorů dat velmi málo. Griseofulvin do téhle skupiny rozhodně nepatří bez rozhodnutí lékaře.

A škoda, kterou nezpůsobí lék, ale odklad. Přehled o tinea incognito jmenuje opožděnou diagnózu, rozšíření na kritické části těla a delší a dražší léčbu. To je nejčastější reálná újma u téhle diagnózy – ne nežádoucí účinek krému.

Kde ji najdete

Volně v lékárně: krémy, spreje a zásypy s klotrimazolem, bifonazolem, sertakonazolem, terbinafinem, naftifinem, tolnaftátem, ciclopirox olaminem a s kyselinou undecylenovou a jejími solemi. Cochranovský přehled u plísně nohou našel účinek proti placebu u všech těchto tříd, s poměrem rizika selhání mezi 0,19 a 0,33.

Na předpis: griseofulvin, terbinafin a itrakonazol v tabletách. Používají se u rozsáhlého, hlubokého, opakovaného či nereagujícího postižení, u vlasové části hlavy a u lidí s oslabenou imunitou.

Šampony a mycí přípravky s ketokonazolem jsou antimykotika, ale jejich hlavní doložené použití je u seboroické dermatitidy a lupů, ne u tinea corporis.

V drogerii najdete přípravky, které plíseň neléčí a ani to netvrdí: vysoušející zásypy, deodoranty do bot, močovinové krémy na rozpraskané paty a keratolytika s kyselinou salicylovou. Mohou zpříjemnit stav kůže. Na houbu nepůsobí.

Kombinované masti s kortikoidem se u nás běžně vydávají a mají svá místa – ale u nepotvrzené plísně mezi ně nepatří. Indický přehled 24 případů postižení genitálu u mužů s tinea cruris popisuje, co se stane, když se takové krémy s klobetasolem prodávají volně a používají naslepo. Je to série případů, ne studie účinku – ale je to popis přesně toho scénáře, kterému se tahle stránka snaží předejít.

Na co se zeptat v ordinaci:

Jestli lze udělat stěr a mikroskopii z okraje ložiska.

Jestli má smysl kultivace, když jde o vlasy nebo o opakovaný stav.

Jak dlouho mám mazat a podle čeho poznám konec – jestli podle vzhledu, nebo podle předepsané doby.

Čeho si nevšímat: nápisů typu „proti plísním a bakteriím“ na kosmetice. Formulace není regulované léčebné tvrzení a nic o účinku na dermatofyty neříká.

Časté mýty

„Kortikoid na to zabral, tak to plíseň nebyla.“ Naopak – právě tohle je typický průběh. V Cochranovském přehledu byla kombinace s kortikoidem lepší v klinickém vyléčení (poměr rizika 0,67) a stejná v mykologickém (0,99). Vzhled se zlepší, houba zůstane.

„Kombinovaná mast je silnější, tak s ní začnu.“ Autoři přehledu píší, že kombinace kortikoidu s antimykotikem nejsou uvedeny v žádném současném klinickém doporučení, a jistota důkazů pro lepší klinické vyléčení byla hodnocena jako velmi nízká.

„Terbinafin na plíseň spolehlivě funguje.“ Ve většině případů ano. Ale odolnost je nová a skutečná: nový druh Trichophyton indotineae s mutací ve skvalenepoxidáze byl popsán roku 2020 s koncentrací terbinafinu nad 32 mg/l, v Severní Americe bylo v referenční laboratoři 18,6 % izolátů rezistentních a mezi izoláty T. indotineae v celosvětovém souhrnu 77,6 %. Tohle poslední číslo ale neplatí pro plíseň obecně, jen pro tenhle druh.

„Když nezabral terbinafin, nezabere nic.“ Ve francouzské studii zůstaly rezistentní izoláty citlivé k itrakonazolu, vorikonazolu i amorolfinu a v celosvětovém souhrnu byla rezistence k vorikonazolu 1,4 %. Jiný mechanismus, jiná odpověď.

„Kultivace je zlatý standard, ta to určí.“ Určí druh, ale mine hodně případů: v citovaných souborech vyšla pozitivní u 46,74 % a 47,3 %, zatímco mikroskopie u 80,76 % a 100 %. Negativní kultivace plíseň nevylučuje.

„Tea tree je přírodní antimykotikum.“ V randomizované studii se 104 dokončivšími dosáhlo u tinea pedis negativní kultivace 85 % u tolnaftátu 1 %, 30 % u 10% tea tree a 21 % u placeba; rozdíl mezi tea tree a placebem nebyl statisticky významný, i když příznaky se zmírnily u obou. V jiné, placebem kontrolované studii u 158 lidí s 25% a 50% roztokem vyšlo mykologické vyléčení 64 % proti 31 % u placeba – tam účinek byl. Dvě studie, dva výsledky, pětinásobný rozdíl v koncentraci. Podrobněji na stránce tea tree.

„Přestalo to svědit, můžu skončit.“ Svědění je klinický ukazatel. Rozdíl mezi klinickým a mykologickým vyléčením je u téhle diagnózy měřitelný a v citovaných datech opakovaně vidět. Konec léčby se řídí předepsanou dobou, ne pocitem.

„Je to suchá kůže, namažu si to.“ Šupinaté zarudlé ložisko může být plíseň, ekzém na rukou, atopický ekzém nebo psoriáza. Italský soubor 154 případů popisuje dermatofytózu napodobující impetigo, ekzematózní dermatitidu, lupus, psoriázu i růžovku. Rozliší to laboratoř, ne krém.