Aloe vera

Co to je

Aloe vera (odborně Aloe barbadensis Miller) je sukulent, jehož dužnaté listy obsahují průhledný gel. Ten je z 98–99 % voda; zbytek tvoří polysacharidy, hlavně acemannan, dále aminokyseliny, enzymy a stopy vitaminů.

Na obalu rozlišujte tři zápisy. Leaf juice je šťáva z gelu, nejčastější forma. Leaf extract je koncentrovanější výtažek. Leaf water je zředěná varianta, prakticky voda s příměsí.

Často se objevuje jako první položka složení místo vody. To vypadá působivě, ale znamená to hlavně to, že výrobce použil aloe místo vody jako nosič – ne že je produkt z aloe „plný“.

Co dělá s pletí

Hlavní účinek stojí na polysacharidech. Ty vážou vodu a vytvoří na povrchu tenký film, který zpomalí odpar. Aloe tedy funguje jako humektant, ne jako olej.

Jak dobře, ukázalo měření na dvaceti dobrovolnicích, kde se testovaly formulace s 0,10 %, 0,25 % a 0,50 % lyofilizovaného extraktu z aloe proti stejnému základu bez něj. Po jednorázovém nanesení zvýšily obsah vody ve stratum corneum jen koncentrace 0,25 % a 0,50 %. Po dvou týdnech denního používání už fungovaly všechny tři.

A teď důležitá část, kterou marketing vynechává: transepidermální ztráta vody se nezměnila – ani po jednom nanesení, ani po dvou týdnech. Aloe tedy vodu do pokožky dostane, ale neudrží ji tam. To přesně odpovídá tomu, jak se chová humektant bez okluzivní složky, a je to důvod, proč samotný aloe gel na suchou pleť nestačí.

Co ukázal výzkum

U popálenin má aloe lepší data, než by člověk u „lidového“ prostředku čekal. Systematický přehled publikovaný v časopise Burns zahrnul čtyři kontrolované klinické studie s celkem 371 pacienty. Metaanalýza doby hojení vyšla ve prospěch aloe: rány se hojily v průměru o 8,79 dne rychleji než v kontrolní skupině (p = 0,006).

Autoři ale sami upozorňují na dvě věci. Přípravky se mezi studiemi lišily natolik, že z nich nejde odvodit jednoznačné doporučení, a použité ukazatele nebyly srovnatelné. Závěr formulují opatrně: aloe může být účinná u popálenin prvního a druhého stupně a jsou potřeba lépe navržené studie.

Co doložené není: vliv na vrásky, na pigmentaci, na akné ani „detoxikace“ pleti. Rozšířené tvrzení, že aloe podporuje tvorbu kolagenu, vychází ze zvířecích a laboratorních modelů, ne z klinických studií na lidech.

Komu sedí a komu ne

Aloe sedí prakticky každému. Nejvíc z ní těží pleť po opalování, po zákroku a podrážděná pokožka – tam se sejde hydratace se zklidněním.

Mastná a aknózní pleť ji snáší dobře, protože je vodnatá a nemastná. Naopak suchá pleť by neměla čekat zázraky: aloe dodá vodu, ale bez krému nad ní se voda zase odpaří.

Citlivá pleť ji obvykle snáší dobře, ale pozor – aloe je popsaným, byť vzácným kontaktním alergenem. Kdo reaguje na rostliny z čeledi asfodelovitých, měl by být opatrný.

Jedno praktické varování: čerstvý gel vyříznutý přímo z listu obsahuje i žlutou vrstvu pod slupkou (latex) s aloinem, který silně dráždí. Kosmetické přípravky ho mají odstraněný, domácí použití listu ne.

S čím kombinovat

Aloe je humektant, takže potřebuje něco nad sebou. Nejsmysluplnější kombinace je s okluzivními a emolientními složkami – skvalanem, ceramidy, oleji nebo silikony, které vodu udrží.

S ostatními hydratanty (glycerin, kyselina hyaluronová, panthenol) se doplňuje a v produktech pro citlivou pleť se často potkávají všechny najednou.

S aktivními látkami konflikt nemá. U retinolu a kyselin funguje jako zklidňující polštář.

V rutině patří mezi první vrstvy – hned po čištění, před sérem a krémem.

Bezpečnost a regulace

Aloe barbadensis nepatří mezi látky omezené přílohami nařízení (ES) č. 1223/2009 pro kosmetické použití.

Pozor na rozdíl mezi kosmetikou a doplňky stravy: perorální užívání přípravků z aloe s obsahem aloinu a dalších hydroxyantracenových derivátů je v EU regulované jinak a v potravinách jsou tyto látky zakázané. Na kosmetiku nanášenou na pokožku se to nevztahuje.

V těhotenství a při kojení je vnější použití bez omezení.

Kontaktní alergie na aloe existuje, ale je vzácná. Projeví se zarudnutím a svěděním v místě nanesení.

Kde ji najdete

V gelech po opalování, kde bývá hlavní složkou, dál v hydratačních gelech, tonicích, maskách a v korejské kosmetice pro citlivou pleť.

Často stojí na prvním místě složení místo vody. Neznamená to nutně vyšší kvalitu – jen jinou volbu nosiče.

Užitečné vodítko: pokud je ve složení „aloe barbadensis leaf water,“ jde o hodně zředěnou formu. „Leaf juice“ a zvlášť „leaf extract“ jsou koncentrovanější.

Časté mýty

„Aloe se dá jen tak uříznout z listu a nanést.“ Napůl pravda. Gel uprostřed listu opravdu je jen gel. Problém je vrstva mezi ním a slupkou – žlutý latex s aloinem, který pokožku dráždí a při domácím vyřezávání se do gelu dostane snadno. Kosmetické přípravky ho mají odstraněný právě proto, ne z touhy po zpracování „přírodní“ suroviny.

„Aloe hojí rány.“ Tady se sluší být přesný, protože doklady jdou proti sobě. Cochranův přehled zahrnul sedm randomizovaných studií s 347 účastníky a výsledek je smíšený až nepříjemný: u popálenin aloe nepřekonala stříbrnou sulfadiazinovou mast (RR 1,41; 95% CI 0,70–2,85 – interval obsahuje jedničku, takže rozdíl mohl vyjít i opačně), u proleženin rozdíl nevyšel a u chirurgických ran hojících se sekundárně aloe hojení naopak prodloužila v průměru o 30 dnů (95% CI 7,59–52,41). Autoři kvalitu zařazených studií označili za natolik slabou, že je nutné brát výsledky s krajní opatrností, a uzavírají, že kvalitní doklady pro použití aloe na akutní ani chronické rány chybějí. Proti tomu stojí starší přehled čtyř studií u popálenin, kde hojení vyšlo o 8,79 dne rychlejší. Obojí je publikované; dohromady to znamená, že jistotu tu zatím nikdo nemá.

„Aloe gel nahradí krém.“ Nenahradí. V měření na dvaceti dobrovolnicích sice extrakt z aloe zvýšil obsah vody ve stratum corneum, ale transepidermální ztráta vody se nezměnila – ani po jednorázovém nanesení, ani po dvou týdnech denního používání. Aloe vodu dodá a neudrží ji tam. Na suchou pleť potřebuje něco navrch: skvalan, ceramidy nebo vazelínu.

„Je přírodní, takže hypoalergenní.“ Aloe je popsaným kontaktním alergenem. Reakce je vzácná, ale existuje – a slovo hypoalergenní navíc nemá v evropské kosmetické legislativě žádnou definici. Je to marketingový pojem, ne právní kategorie, a nezakládá se na testování konkrétního produktu.