Persulfáty (odbarvovače vlasů)

Co to je

Persulfáty jsou odbarvovací složka blond prášků a melírovacích past. Ve složení stojí jako Ammonium Persulfate, Sodium Persulfate nebo Potassium Persulfate – obvykle vysoko v seznamu, protože jejich podíl v prášku bývá desítky procent.

Odbarvování má dva kroky. Peroxid vodíku rozloží melanin. Persulfát ho v tom zesílí – sám o sobě je silné oxidační činidlo a umožní zesvětlit o víc odstínů, než by peroxid zvládl sám.

Do adresáře patří ze specifického důvodu, který u jiných složek nenajdete: persulfáty jsou v EU klasifikované jako senzibilizátory dýchacích cest. Na obale prášku proto stojí věta Může vyvolat příznaky alergie nebo astmatu nebo dýchací potíže při vdechnutí (H334) a Může vyvolat alergickou kožní reakci (H317).

A hned rámec, ve kterém se to celé musí číst: totéž zjištění znamená pro kadeřnici něco úplně jiného než pro vás doma. Ten rozdíl není v chemii. Je v tom, kolikrát a jak dlouho.

Co dělá s pletí

Persulfátový aniont je silné oxidační činidlo. Ve směsi s peroxidem vodíku vytvoří systém, který rozštěpí melaninové pigmenty ve vlasovém vlákně rychleji a hlouběji, než by dokázal peroxid sám.

Z toho plynou dvě věci najednou:

Vlas se zesvětlí víc. Proto se persulfáty v silných zesvětlovačích používají.

Vlas se poškodí víc. Oxidace nerozliší melanin od keratinu – rozštěpí i disulfidové můstky, které drží strukturu vlasu pohromadě.

A teď to podstatné, co odlišuje persulfáty od většiny kosmetických složek: prášek se práší.

Persulfáty jsou pevné látky v jemné, sypké podobě. Při míchání se dostávají do vzduchu – a odtud do dýchacích cest. Právě proto mají klasifikaci senzibilizátoru dýchacích cest a ne jen kožního.

Senzibilizace znamená, že první expozice nemusí udělat nic. Reakce přijde až po opakovaném kontaktu – a jakmile jednou vznikne, spustí ji už i velmi malé množství.

Z toho plyne, proč je rozdíl mezi kadeřnicí a domácím uživatelem tak velký. Není v jednorázové dávce, ale v počtu expozic. Kadeřnice míchá prášek několikrát denně po léta.

Co ukázal výzkum

Plicní funkce u kadeřnic. Studie publikovaná v La Medicina del Lavoro měřila, jak se kadeřnické povolání projeví na dýchání.

Jak byla postavená – a tohle je na ní nejcennější: zahrnula 50 lidí, kteří pracovali v kadeřnictví nejméně tři roky, hlavně s vlasovými přípravky, před nástupem do zaměstnání neměli diagnostikované žádné onemocnění dýchacích cest a nekouřili. Kontrolní skupinu tvořilo 50 zdravých lidí s podobnými demografickými charakteristikami.

U obou skupin proběhly spirometrické testy – FEV1, FVC, PEF a poměr FEV1/FVC.

Výsledky:

Kadeřnické povolání významně zvýšilo riziko dýchacích potíží.

Delší odpracovaná doba souvisela s vyšším výskytem obtíží.

Kadeřnice měly statisticky významně nižší hodnoty plicních funkcí než kontrolní skupina.

Autoři sami zdůrazňují, proč vyloučili kuřáky: bez toho by se profesní expozice od kouření nedala oddělit. Uzavírají, že práce přináší další doklad o možné významné souvislosti mezi chemickou expozicí a poklesem plicní funkce.

Jak to zařadit. Je to průřezová studie na 100 lidech, ne dlouhodobé sledování. Neurčuje, která konkrétní látka za to může – expozice v kadeřnictví zahrnuje persulfáty, amoniak, thioglykoláty, barviva i aerosoly. Persulfáty jsou jeden z podezřelých, ne prokázaný viník.

Co z ní ale plyne bezpečně: profesní expozice v kadeřnictví je reálné zdravotní riziko dýchacích cest, a roste s odpracovanou dobou.

Kůže na rukou. Průřezová studie publikovaná v Annals of Dermatology se dotazníkem ptala 100 kadeřnic a kadeřníků v Koreji na jejich zkušenost s kožními reakcemi.

51 % uvedlo nežádoucí kožní reakce, nejčastěji na rukou.

Delší praxe významně souvisela s výskytem obtíží (p = 0,046).

A zjištění, které překvapí: šampon označila za podezřelou příčinu výrazně častěji skupina se závažnými obtížemi než skupina s mírnými – 28,0 % proti 3,8 % (p = 0,04).

Autoři uzavírají, že k vysokému výskytu přispívá chemická expozice v kombinaci s častou prací v mokru a že hlavním rizikovým faktorem je špatné používání rukavic, hlavně při mytí hlavy, protože jsou tam nepohodlné.

Jak to zařadit. Je to dotazníková studie – vychází z toho, co lidé sami uvedli, ne z vyšetření. Ale ten nález o šamponu je poučný: není to vždycky ta nejagresivnější chemikálie. Trvalé máčení rukou ve vodě a v tenzidech poškozuje bariéru a otevírá cestu všemu ostatnímu.

Co se stane, když se regulace použije – a když ne. Analýza publikovaná v Contact Dermatitis prošla data německé sítě epikutánních testů IVDK od ledna 1995 do prosince 2020 a sledovala kontaktní alergii na složky vlasové kosmetiky ve střední Evropě – zvlášť u kadeřnic a zvlášť u spotřebitelů.

Tohle není studie o persulfátech; týká se vlasové kosmetiky jako celku. Ale její závěry o tom, jak regulace funguje, jsou přenositelné:

Barvy na vlasy byly nejčastějším senzibilizátorem u kadeřnic i u spotřebitelů – a u spotřebitelů, hlavně mladých, výrazně přibývaly.

Pyrogallol byl zakázán v roce 1992 a přesto dál vyvolával pozitivní reakce i u mladých lidí.

Hydrochinon, zakázaný v barvách v roce 2013, nevykázal žádný pokles výskytu senzibilizace.

Glycerylthioglykolát byl v Německu kolem roku 1995 stažen a později zakázán – a výskyt alergie na něj klesl v nejmladší věkové skupině téměř na nulu a tak to zůstalo dodnes.

Autoři sami uvádějí omezení: kadeřnice a spotřebitelé se do epikutánního testování dostávají různým způsobem, takže se jejich čísla srovnávají obtížně.

Jak to zařadit – a tohle je nejzajímavější věc z celého bloku. Čtyři regulační zásahy, tři velmi odlišné výsledky. Zákaz sám o sobě nestačí; pyrogallol i hydrochinon zůstávají v datech přítomné dlouho po něm. Glycerylthioglykolát ukazuje, že když se látka opravdu přestane používat, alergie na ni z populace zmizí – a to během jedné generace.

Celkový obraz. U persulfátů je poctivé rozlišit dvě situace, které se v článcích slévají do jedné. Profesní expozice je doložené riziko – dýchacích cest i kůže, rostoucí s odpracovanou dobou. Domácí odbarvení párkrát do roka je jiná kategorie a citované studie o něm nic netvrdí.

Komu sedí a komu ne

Kdo pracuje v kadeřnictví: tohle je pro vás nejdůležitější stránka v adresáři. Doložené riziko zahrnuje pokles plicních funkcí rostoucí s odpracovanou dobou a kožní obtíže u zhruba poloviny dotázaných.

Kdo odbarvuje doma: riziko je výrazně nižší, protože rozhoduje počet expozic, ne jednorázová dávka. Přesto: míchat prášek v odvětrané místnosti a nedýchat nad miskou.

Kdo má astma nebo alergickou rýmu: persulfáty jsou klasifikované jako senzibilizátory dýchacích cest. Domácí odbarvování je pro vás výrazně méně vhodné než pro ostatní.

Kdo měl reakci na barvu na vlasy: může jít o PPD, o persulfáty nebo o něco třetího. Rozliší to jen epikutánní test u dermatologa – bez něj se vyhýbáte nesprávné látce.

Kdo má poškozenou kůži na rukou: narušená bariéra propouští víc. Práce v mokru je podle citované studie samostatný rizikový faktor.

Těhotenství: zvážit. Ne kvůli doloženému riziku pro plod, ale proto, že kadeřnická expozice zahrnuje víc látek najednou a vyhnout se dá snadno.

Citlivá pokožka hlavy: persulfáty patří k tomu nejagresivnějšímu, co se na hlavu dává.

S čím kombinovat

U persulfátů nejde o kombinaci se složkami, ale o postup.

Co snižuje riziko a doopravdy funguje:

• Rukavice, a hlavně i při mytí hlavy. Citovaná studie označila jejich nepoužívání za hlavní rizikový faktor a nepohodlí při mytí za důvod
• Odvětrání při míchání. Prášek se práší, klasifikace H334 je právě o vdechnutí
• Prášky s nízkou prašností. Existují a je to skutečný rozdíl, ne marketing
• Ochranný krém na ruce a péče o bariéru – ceramidy, panthenol
• Nemíchat víc, než je potřeba

Co nefunguje:

• Alergický test na zápěstí den předem. U senzibilizace dýchacích cest neřekne nic
• Střídání značek. Persulfát je persulfát
• Rovnou k odbarvení po trvalé nebo po barvení – kumulace poškození

A po odbarvení dává smysl: kationtový kondicionér, hydrolyzované proteiny a čas. Vlas s narušenými disulfidovými můstky se nespraví, jen se dá dočasně zaplnit.

Bezpečnost a regulace

Persulfáty jsou v EU klasifikované podle nařízení CLP jako senzibilizátory dýchacích cest kategorie 1 (H334 – může vyvolat příznaky alergie nebo astmatu nebo dýchací potíže při vdechnutí) a jako senzibilizátory kůže (H317). Dále nesou upozornění na dráždění kůže, očí a dýchacích cest.

Profesní riziko dýchacích cest je doložené. Ve studii 50 nekuřáckých kadeřnic bez předchozího onemocnění dýchacích cest a 50 kontrol byly hodnoty plicních funkcí statisticky významně nižší a obtíže rostly s odpracovanou dobou. Studie ale neurčuje, která z mnoha látek v kadeřnictví za to může.

Kožní riziko je doložené také. V dotazníkové studii 100 kadeřnic uvedlo 51 % nežádoucí kožní reakce, nejčastěji na rukou, a delší praxe s nimi významně souvisela.

Co z toho neplyne. Ani jedna z citovaných studií nesledovala domácí uživatele. Riziko senzibilizace roste s počtem expozic – a odbarvení párkrát do roka je řádově jiná situace než míchání prášku několikrát denně po léta.

Jednou vzniklá senzibilizace je trvalá. Po ní vyvolá reakci i velmi malé množství. To je důvod, proč se u persulfátů řeší prevence, ne léčba.

V těhotenství je namístě spíš vyhnout se profesnímu prostředí než jednorázovému domácímu použití.

A co říct nemůžu: nemám k dispozici studii, která by kvantifikovala riziko u domácího odbarvování. Chybějící data nejsou důkaz bezpečnosti – ale ani důvod přenášet na domácnost čísla naměřená v profesním provozu.

Kde ji najdete

V odbarvovacích a melírovacích prášcích – tam je jejich podíl nejvyšší.

V zesvětlovacích pastách a krémech.

V domácích blond sadách.

V odstraňovačích barvy.

Ve složení stojí jako Ammonium Persulfate, Sodium Persulfate nebo Potassium Persulfate – často všechny tři najednou.

Co persulfáty neobsahuje: běžné barvy na vlasy bez zesvětlení, tónovací šampony, přelivy a henna.

A značka, podle které to poznáte i bez čtení složení: na obale je výstražný symbol a věta o možnosti vyvolat příznaky astmatu při vdechnutí. Na běžné kosmetice ji nenajdete.

Časté mýty

„Když to prodávají do domácnosti, nemůže to být nebezpečné.“ Klasifikace H334 platí bez ohledu na to, kdo výrobek používá. Rozdíl mezi profesionálem a domácností není v chemii, ale v počtu expozic – a senzibilizace vzniká opakováním.

„Test na zápěstí to odhalí.“ U kožní reakce možná. U senzibilizace dýchacích cest neřekne nic – ta se projeví vdechnutím, ne kontaktem.

„Když jsem to zvládla desetkrát, zvládnu to i podesáté první.“ U senzibilizace to funguje obráceně. Reakce typicky přichází až po opakované expozici a předchozí bezproblémové použití ji nevylučuje.

„Poškozený vlas se dá opravit.“ Nedá. Rozštěpené disulfidové můstky se nespojí zpátky – kondicionéry a proteiny vlas dočasně zaplní a uhladí, ale strukturu neobnoví.

„Zákaz látky problém vyřeší.“ Ne vždycky. V datech ze střední Evropy dál vyvolával reakce pyrogallol zakázaný v roce 1992 a u hydrochinonu zakázaného v barvách v roce 2013 výskyt senzibilizace neklesl. U glycerylthioglykolátu, který se opravdu přestal používat, klesl u nejmladších téměř na nulu.