SPF boostery a formulace opalovacích krémů

Co to je

Opalovací krém není jen směs UV filtrů. Kolem nich je řada složek, které rozhodují o tom, jak dobře filtry fungují a jak hluboko se dostanou:

Boostery a fotostabilizátory – Polysilicone-15 (sám je zároveň UV filtrem), Ethylhexyl Methoxycrylene, Diethylhexyl 2,6-Naphthalate. Chrání filtry před rozkladem na světle

Filmotvorné látky – VP/Eicosene Copolymer, akrylátové polymery. Vytvoří rovnoměrnou vrstvu, která se nesmyje a nesteče

Zahušťovadla a emulgátory – drží přípravek pohromadě

Antioxidanty – tlumí reaktivní kyslík, který při rozkladu filtrů vzniká

Do adresáře patří proto, že vysvětlují dvě věci, které se ze složení vyčíst nedají:

Proč mají dva krémy se stejnými filtry různé SPF.

A proč se z jednoho filtr vstřebává víc než z druhého.

A hned upozornění, které pochází přímo od autorů citované práce: hodnoty SPF, kterými se boostery chlubí, se měří na plastové destičce – a ta absolutní SPF nadhodnocuje.

Co dělá s pletí

Booster nepohlcuje ultrafialové záření. To dělá filtr. Booster dělá něco jiného – a jsou to tři různé věci, které se pletou:

Fotostabilizace. Avobenzon a další organické filtry se na slunci rozkládají. Booster tenhle rozklad zpomalí tím, že přijme energii, kterou by jinak filtr rozbila. Výsledkem není vyšší SPF na začátku, ale SPF, které vydrží déle.

Rozpustnost. Řada moderních filtrů je v čisté podobě pevná. Bez rozpouštědla se do přípravku nedostane v dostatečné koncentraci – tuhle roli plní mimo jiné salicylátové filtry.

Filmotvornost. Rovnoměrný film znamená, že filtry leží v souvislé vrstvě, ne v ostrůvcích. Nerovnoměrná vrstva chrání hůř než rovnoměrná se stejným množstvím filtru.

A teď to, co je na téhle stránce nejméně zřejmé a nejužitečnější:

Ostatní složky mění, jak hluboko filtr pronikne. Nejde tedy jen o to, kolik filtru v krému je – ale i o to, kolik ho zůstane na povrchu, kde má pracovat, a kolik se dostane dovnitř, kde být nemá.

To je táž logika jako u urychlovačů průniku, jen obrácená: u účinné látky chcete průnik zvýšit, u UV filtru snížit.

Co ukázal výzkum

Co boostery skutečně dělají. Studie publikovaná v Photochemical and Photobiological Sciences porovnala čtyři formulace téhož systému organických UV filtrů: bez boosterů, jen se syntetickými, jen s přírodními a s oběma dohromady.

Měřilo se na destičkách z polymethylmethakrylátu – tedy z plastu, který napodobuje povrch kůže – při řízeném ozařování. Sledovala se fotostabilita, spektrální absorbance, hodnoty SPF a ochranného faktoru proti UVA a potlačení reaktivních forem kyslíku.

Výsledky u dvojité kombinace boosterů:

Zachování absorbance v UVA přibližně 89 %.

Zachování SPF přibližně 88 % a ochranného faktoru proti UVA přibližně 90 %.

Potlačení reaktivních forem kyslíku přibližně 58 %.

Proti kontrole bez boosterů vedlo přidání boosterů k výraznému relativnímu zvýšení zdánlivé ochrany, k lepší spektrální vyváženosti a k lepší opakovatelnosti měření.

A teď věta, kterou autoři uvádějí sami a která je pro čtenáře nejdůležitější:

„Je důležité poznamenat, že všechny hodnoty související s SPF byly stanoveny za podmínek in vitro na destičkách z polymethylmethakrylátu, o nichž je známo, že absolutní SPF proti měřením in vivo nadhodnocují. Tyto výsledky je proto třeba vykládat jako srovnávací hodnocení výkonu formulace, nikoli jako přímou předpověď klinického SPF.“

Jak to zařadit – a je to nejotevřenější přiznání, jaké jsem v adresáři citoval.

Za prvé, co ta zkratka in vitro znamená u opalovacích krémů. Krém se nanese na plastovou destičku, prosvítí a změří, kolik záření prošlo. Je to rychlé, levné a opakovatelné – a není to kůže. Skutečné SPF se měří na lidech, na spálení.

A autoři přímo říkají, že destičkové měření absolutní SPF nadhodnocuje.

Za druhé, co z toho plyne pro marketing. Tvrzení typu „booster zvýšil SPF o tolik a tolik“ vznikají obvykle právě z destičkových měření. Jsou to údaje o relativním výkonu dvou receptur proti sobě, ne o tom, jaké SPF má výsledný přípravek na kůži.

Za třetí, co booster skutečně přináší. Čísla o zachování – 88 % SPF, 89 % absorbance v UVA, 90 % ochranného faktoru – jsou zajímavější než jakékoli „zvýšení“. Znamenají totiž, že ochrana během expozice tolik neklesá. A právě to je hlavní slabina organických filtrů popsaná na stránce o avobenzonu.

Za čtvrté, to potlačení reaktivních forem kyslíku o 58 % je vedlejší přínos, o kterém se nemluví: rozkládající se filtr sám vytváří reaktivní kyslík, a antioxidant v receptuře ho tlumí.

Kolik filtru se dostane do kůže – a čím to jde ovlivnit. Studie publikovaná v Photodermatology, Photoimmunology and Photomedicine měřila průnik UV filtrů do rohové vrstvy u lidí, metodou konfokální Ramanovy spektroskopie.

Výsledky:

Nejhlouběji pronikal homosalát – s relativní mírou propustnosti 4,2 % a maximální hloubkou průniku 60 μm.

A teď to nejzajímavější. Autoři pak měnili poměry ostatních složek a sledovali, co s průnikem udělají:

Zahušťovadla – karbomer a akrylátový kopolymer – průnik homosalátu snížila.

Emulgátory – PEG-100 stearát a glycerylstearát – ho snížily také.

Filmotvorná látka VP/eikosen na průnik homosalátu neměla vliv.

Na základě toho navrhli skutečnou recepturu, která snižuje průnik filtru a zároveň nebrání průniku niacinamidu, který v přípravku plní roli účinné látky.

Jak to zařadit.

Tohle je měření na lidech, ne na destičce – a to je u opalovacích krémů vzácné. Metoda měří, kolik látky je v jednotlivých hloubkách rohové vrstvy.

Co je na tom prakticky nejdůležitější: tentýž filtr se z různých receptur vstřebává různě. Zahušťovadlo a emulgátor – tedy složky, které nikdo nečte a které se považují za výplň – mění, kolik filtru skončí v kůži.

A je to zároveň pěkný protiklad k tomu, co je jinde v adresáři. Na stránce o urychlovačích průniku je nosič nástrojem, jak průnik zvýšit. Tady je nástrojem, jak ho snížit – a autoři ukazují, že to jde udělat výběrově: filtr dolů, účinná látka nahoru.

Čeho si všimnout jako omezení: jde o průnik do rohové vrstvy, ne o hladiny v krvi. Studie neměří systémovou expozici a netvrdí nic o zdravotních následcích. A homosalát je jen jeden filtr – u ostatních se čísla liší.

Celkový obraz. Booster nepohlcuje záření – drží filtry pohromadě, a jeho přínos je v tom, že ochrana během expozice tolik neklesá. Hodnoty SPF, které se u boosterů uvádějí, pocházejí z destičkových měření, která absolutní SPF nadhodnocují – přiznávají to autoři sami. A zahušťovadla a emulgátory měřitelně mění, kolik filtru se dostane do kůže.

Komu sedí a komu ne

Kdo srovnává opalovací krémy podle složení: stojí za to vědět, že dva krémy se stejnými filtry se mohou lišit v ochraně i v průniku – rozhoduje zbytek receptury.

Kdo čte tvrzení o „boosteru SPF“: ta čísla obvykle pocházejí z měření na plastových destičkách, o kterých autoři uvádějí, že absolutní SPF nadhodnocují.

Kdo je na slunci celý den: tady je přínos boosterů největší. Nejde o vyšší SPF na začátku, ale o to, že ochrana během expozice tolik neklesá – zachování SPF bylo v citované práci přibližně 88 %.

Kdo se obává vstřebávání filtrů: citovaná studie u lidí zjistila nejhlubší průnik u homosalátu – relativní míra propustnosti 4,2 %, hloubka do 60 μm. Šlo ale o rohovou vrstvu, ne o hladiny v krvi.

Kdo používá opalovací krém s účinnými látkami: citovaná práce ukazuje, že jde navrhnout recepturu, která sníží průnik filtru a nebrání průniku niacinamidu.

Kdo hledá minerální filtry: boostery a filmotvorné látky se používají i tam – hlavně kvůli rovnoměrnému rozprostření oxidu zinečnatého a titaničitého.

Kdo chce jistotu ze složení: tu mít nebude. Poměry složek se neuvádějí a právě ty podle citované práce rozhodují.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez zvláštních omezení pro tyhle složky.

S čím kombinovat

U opalovacích krémů rozhoduje celá receptura, ne jednotlivé filtry.

Co je dobré vědět:

• Booster nezvyšuje počáteční ochranu, prodlužuje ji. Jeho hodnota je v tom, co zbude po hodinách na slunci
• Antioxidanty v receptuře tlumí reaktivní kyslík vznikající při rozkladu filtrů – v citované práci o přibližně 58 %
• Zahušťovadla a emulgátory měřitelně snižují průnik filtru do rohové vrstvy
• Opakovaná aplikace zůstává i tak nutná – viz avobenzon

Co je omyl:

• Číst destičkové SPF jako klinické. Autoři citované práce sami uvádějí, že destičky absolutní SPF nadhodnocují
• Vybírat krém podle seznamu filtrů. Poměry ostatních složek se neuvádějí a rozhodují
• Považovat filmotvorné látky za výplň. Rovnoměrný film chrání líp než nerovnoměrný se stejným množstvím filtru

A rozlišení, které se hodí: Polysilicone-15 je zároveň UV filtr i booster. Ve složení tedy nestojí jako pomocná látka, i když část jeho úlohy je právě pomocná.

Bezpečnost a regulace

Boostery a filmotvorné látky jsou v EU buď povolené UV filtry (například Polysilicone-15), nebo běžné kosmetické pomocné látky.

Co bylo změřeno u boosterů. V porovnání čtyř formulací dosáhla dvojitá kombinace boosterů zachování absorbance v UVA přibližně 89 %, zachování SPF přibližně 88 %, zachování ochranného faktoru proti UVA přibližně 90 % a potlačení reaktivních forem kyslíku přibližně 58 %.

Zásadní omezení, které uvádějí autoři. Všechny hodnoty související s SPF byly stanoveny in vitro na destičkách z polymethylmethakrylátu, o nichž je známo, že absolutní SPF proti měřením in vivo nadhodnocují. Autoři výslovně píší, že výsledky je třeba vykládat jako srovnávací hodnocení výkonu formulace, ne jako předpověď klinického SPF.

Co bylo změřeno o průniku. V měření na lidech metodou konfokální Ramanovy spektroskopie pronikal nejhlouběji homosalát – relativní míra propustnosti 4,2 %, maximální hloubka 60 μm. Zahušťovadla a emulgátory průnik snížily, filmotvorná látka VP/eikosen ho neovlivnila.

Co ta studie neměří. Systémovou expozici ani zdravotní následky. Měří obsah látky v jednotlivých hloubkách rohové vrstvy. A týká se jednoho filtru – u ostatních se čísla liší.

Bezpečnostní profil samotných boosterů není v citovaných pracích řešen; jsou to zavedené kosmetické složky bez zvláštních omezení.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez zvláštních omezení.

A co říct nemůžu: jaké SPF má konkrétní krém na kůži. Klinické SPF se měří na lidech a výrobce ho uvádí na obale – hodnoty z destičkových měření se s ním porovnávat nedají.

Kde ji najdete

V opalovacích přípravcích – organických i minerálních.

V denní péči a make-upu s SPF.

Ve složení hledejte:

• Polysilicone-15 – zároveň UV filtr i booster
• Ethylhexyl Methoxycrylene – fotostabilizátor avobenzonu
• Diethylhexyl 2,6-Naphthalate, Diethylhexyl Syringylidenemalonate
• VP/Eicosene Copolymer, Acrylates Copolymer – filmotvorné látky
• Octocrylene – klasický stabilizátor avobenzonu
• Tocopherol – antioxidant

Čeho si všímat: Polysilicone-15 se započítává mezi UV filtry, takže stojí v seznamu mezi nimi.

A co se ze složení nedozvíte: poměry. Podle citované práce rozhoduje o průniku filtru poměr zahušťovadel a emulgátorů – a ten výrobce neuvádí.

Časté mýty

„Booster zvyšuje SPF.“ Ne tak, jak to zní. Booster nepohlcuje ultrafialové záření – zpomaluje rozklad filtrů. Jeho přínos je v zachování ochrany během expozice, které bylo v citované práci přibližně 88 % u SPF a 90 % u ochranného faktoru proti UVA.

„Studie ukázala, že SPF vzrostlo na tolik a tolik.“ Všechny hodnoty byly změřeny na plastových destičkách, o kterých autoři sami uvádějí, že absolutní SPF nadhodnocují, a výsledky označují za srovnání formulací, ne předpověď klinického SPF.

„Dva krémy se stejnými filtry chrání stejně.“ Nechrání. Rozhoduje fotostabilita, rovnoměrnost filmu a poměry ostatních složek – a ty se ve složení neuvádějí.

„Zahušťovadlo je výplň.“ V citovaném měření na lidech karbomer a akrylátový kopolymer snížily průnik homosalátu do rohové vrstvy. Filmotvorná látka VP/eikosen ho naopak neovlivnila.

„Filtry se do kůže nevstřebávají.“ Vstřebávají, různě podle filtru i receptury. Homosalát měl relativní míru propustnosti 4,2 % a pronikal do hloubky 60 μm. Šlo ale o rohovou vrstvu, ne o hladiny v krvi.

„S boosterem už nemusím opakovat aplikaci.“ Musíte. Booster rozklad zpomaluje, nezastavuje – a krém se navíc stírá a smývá.