Hidradenitida

Co to je

Hidradenitida je chronické zánětlivé kožní onemocnění, které se projevuje opakovanými bolestivými uzly, abscesy a vytékajícími tunely v místech, kde se kůže tře o kůži – v podpaží, v tříslech, pod prsy, mezi hýžděmi a v okolí konečníku.

Hned na začátku dvě věci, které se pletou nejčastěji.

Za prvé: není to špatná hygiena. Není to zanedbaná kůže, nemytý člověk ani následek toho, že by si někdo nedostatečně čistil podpaží. Je to zánětlivé onemocnění s doloženou genetickou složkou.

Za druhé: nejsou to potní žlázy. Český název i latinské hidradenitis mluví o žlázách a je to zavádějící. Evropská směrnice uvádí jako ústřední děj uzavření horní části vlasového folikulu s následným zánětem v jeho okolí. Souhrnný přehled v Nature Reviews Disease Primers to formuluje stejně: kožní změny podle všeho začínají kolem vlasových folikulů. A aktualizovaný přehled z roku 2021 jmenuje rohovatění a rozšíření folikulu, jeho prasknutí a následný chronický zánět s přestavbou tkáně.

To není slovíčkaření. Vysvětluje to, proč antiperspiranty a antiseptika onemocnění nezastaví – míří na potní žlázy a na bakterie na povrchu, ne na děj uvnitř folikulu.

Jak časté to je. Systematický přehled a metaregrese v JAMA Dermatology došel u 16 kvantitativně zpracovaných studií k prevalenci 0,40 % (95% interval 0,26–0,63 %). Americká analýza více než 48 milionů záznamů našla mezi 47 690 pacienty 98 na 100 000 lidí, u žen 137 proti 58 u mužů a nejvíc mezi 30. a 39. rokem; studie z Olmsted County uvádí roční výskyt 6,0 na 100 000, nejvyšší u žen mezi 20 a 29 lety. Odhady se rozcházejí podle toho, jak se sbíraly: v metaregresi vyšla ze studií v ordinacích prevalence 1,7 %, z populačních 0,3 %.

Adalimumab, sekukinumab a dapson stojí v názvu stránky jako léčivé látky, o kterých se u tohoto onemocnění mluví, ne jako doporučení. Adalimumab a sekukinumab jsou biologické léky podávané injekčně; dapson je v seznamu proto, že se u hidradenitidy uvádí, ale čitelný abstrakt ke klinické studii dapsonu u hidradenitidy jsem nenašel a nic o něm netvrdím.

Čím to vzniká

Sled dějů, jak ho popisují citované přehledy, vypadá takto.

Folikul se ucpe. Podle evropské směrnice je ústředním dějem uzavření horní části vlasového folikulu a následný zánět buněk v jeho okolí. Přehled z roku 2021 doplňuje rohovatění a rozšíření folikulu.

Folikul praskne. Obsah se dostane do okolní tkáně, kam nepatří, a tělo na něj reaguje prudkým zánětem. Odtud bolestivý uzel, který se za pár dní změní v absces.

Zánět se stane chronickým. Souhrnný přehled popisuje zapojení vrozené i získané imunity s klíčovou úlohou zánětlivých působků – faktoru nádorové nekrózy, IL-1β a IL-17. Právě proto se u těžších forem používají biologické léky, které tyto působky blokují.

Vzniknou tunely a jizvy. Tentýž přehled uvádí, že neutlumená zánětlivá odpověď vede k silné bolesti, výtoku hnisu, nevratnému poškození tkáně a jizvení. Jizva je konečný stav a krémem se nepřestaví – to platí i o jizvách po akné a o keloidech.

A kde v tom jsou bakterie. Francouzská práce prozkoumala 102 ložisek od 82 pacientů prodlouženými kultivacemi. Staphylococcus lugdunensis vyrostl jako jediný nebo převažující kmen u 58 % uzlů a abscesů, smíšená anaerobní flóra byla u 24 % abscesů a uzlů a u 87 % chronicky mokvajících ložisek. Autoři sami píší, že nedokážou rozhodnout, zda jsou tyto bakterie příčinou, nebo druhotnou nákazou.

Podobně opatrně se čtou data o mikrobiomu. Případová studie v JAMA Dermatology porovnala punčové biopsie u 30 pacientů a 24 zdravých kontrol a našla pět typů složení mikroorganismů, z nichž jeden typ u kontrol nebyl nalezen vůbec. Jenže pacienti měli průměrný věk 46,9 roku a kontroly 32,2 roku – to je rozdíl čtrnácti let a mikrobiom se s věkem mění. Je to souvislost, ne příčina; víc na stránce mikrobiom pleti.

Jeden nepřímý důkaz o folikulech stojí za zvláštní zmínku. V randomizované studii s Nd: YAG laserem autoři výslovně píšou, že účinnost přístroje určeného k epilaci podporuje folikulární původ onemocnění. Jinými slovy: když zabere odstranění chlupu, těžko jde o žlázu.

Co ukázal výzkum

Začnu tím, co je na tomhle onemocnění nejhůř omluvitelné – jak dlouho trvá, než je pojmenované.

Prospektivní vícestředisková studie z Německa vyhodnotila 394 dospělých pacientů. Průměrná doba od prvních příznaků do stanovení diagnózy byla 10,0 ± 9,6 roku. Pacienti mezitím navštívili v průměru více než tři různé lékaře – nejčastěji praktiky, dermatology, chirurgy a gynekology – a dostali více než tři chybné diagnózy. A dál: čím delší bylo zpoždění, tím těžší bylo onemocnění v okamžiku diagnózy, s větším počtem chirurgicky ošetřených míst, více přidruženými nemocemi a více zameškanými pracovními dny.

Mezinárodní průzkum VOICE došel k témuž z jiné strany: zpoždění 10,2 ± 8,9 roku a 63,7 % pacientů (827 lidí) navštívilo před stanovením diagnózy lékaře pětkrát nebo vícekrát.

Dvě metodiky, dvě populace, prakticky stejný výsledek. Deset let. To je důvod, proč o hidradenitidě píše i adresář kosmetiky: většina těch let se prožije v drogerii, u antiperspirantů, antiseptických mýdel a rad typu „myj se pořádněji.“

Bolest a dopad na život. Tentýž průzkum zjistil, že 61,4 % pacientů (798 lidí) označilo nedávnou bolest za středně silnou nebo silnější a 4,5 % za nejhorší možnou. 43,3 % uvedlo mimořádný dopad na život, 14,5 % bylo kvůli onemocnění invalidních a 18,3 % bylo pětkrát a vícekrát na pohotovosti. Data jsou sebehodnocená a autoři sami připouštějí, že se mohli přihlásit spíš lidé s těžším průběhem. Metaanalýza 10 studií se 40 307 účastníky našla depresi u 16,9 % (95% interval 9,9–27,2 %), s poměrem šancí 1,84 (1,57–2,15). Rozdíl podle metody je poučný: 11,9 % ve studiích s klinickou diagnózou proti 26,8 % ve studiích s dotazníkem.

Kouření a hmotnost – a jak silné doklady k tomu jsou. Metaanalýza pozorovacích studií zahrnula 9 studií, 6 174 pacientů a 24 993 kontrol: obezita 3,45 (95% interval 2,20–5,38), aktivní kouření 4,34 (2,48–7,60), kouření v anamnéze 6,34 (2,41–16,68). Autoři sami napsali dvě věci, které to rámují: příčinnost posoudit nešlo a různorodost mezi studiemi byla podstatná ve všech rozborech. Interval od 2,41 do 16,68 není přesné měření, je to široké rozpětí. Práce hodnotící závažnost bodovým skóre u 251 pacientů, z nichž 115 bylo obodováno, uvádí medián 41 u kuřáků, 27 u bývalých a 22 u nekuřáků, a 32 při BMI pod 25, 44 při 25 až 30 a 50 při 30 a výše.

Co z toho neplyne. Že si za to člověk může sám. Ani že odvykání kouření nebo hubnutí onemocnění vyléčí – randomizovanou studii, která by to otestovala, s dostupným abstraktem nemám. Evropská směrnice uvádí poměr šancí 12,55 pro současné kouření, ale odvykání a snížení hmotnosti řadí mezi doplňková opatření, ne mezi léčbu.

Co dělají antiseptika a lokální přípravky. Tady je poctivé začít tím, co nemám: systematický přehled o místních antiseptikách u hidradenitidy s dostupným abstraktem jsem nenašel – a to je samo o sobě sdělení o stavu důkazů. Přehled místní léčby z roku 2026 uvádí pravidelnou péči o kůži a lokální léčbu jako základ u mírné formy, ale je to narativní přehled bez souhrnných čísel. Přehled o chlornanu sodném prošel 6 959 záznamů a zahrnul 222 prací z let 1915 až 2024; závěr je střízlivý: značná různorodost v doporučených koncentracích, přípravě i způsobu použití a chybějící randomizované studie a standardizované postupy. A je to přehled o dermatologii obecně, ne o hidradenitidě. Souvisí s ním chlornan sodný a chlorhexidin.

Nejlepší lokální data má klindamycin a je jim přes čtyřicet let. Dvojitě zaslepená studie z roku 1983 zařadila 30 pacientů, 27 dokončilo tři měsíce; lokální klindamycin byl proti placebu celkově významně lepší (p < 0,01), ale při rozboru jednotlivých ukazatelů s výjimkou zánětlivých uzlů a abscesů ve druhém a třetím měsíci – tedy zrovna u toho, co bolí nejvíc. Studie z roku 1998 u 46 pacientů se stadiem 1 nebo 2 nenašla žádný významný rozdíl mezi lokálním klindamycinem a celkově podávaným tetracyklinem. Nejzajímavější nález je ale jinde: hodnocení pacientem bylo významně horší než hodnocení lékaře ve třech z pěti kontrol (p od 0,0096 do 0,015) a rozhodujícím činitelem v pacientově hodnocení byla bolestivost. Lékař se dívá na ložiska, pacient cítí bolest. Víc na stránkách klindamycin a antibiotika u akné.

Cochranovský přehled našel k srpnu 2015 pouhých 12 studií pro 15 různých zásahů, s mediánem 27 účastníků a 16 týdnů trvání. Adalimumab 40 mg týdně zlepšil dotazník kvality života o 4,0 bodu (95% interval −6,5 až −1,5), ale opíralo se to o jedinou studii; adalimumab jednou za dva týdny a etanercept byly neúčinné. O antibiotikách autoři píší, že studie byly příliš malé na to, aby z nich šlo cokoli doporučit.

Biologické léky. Síťová metaanalýza studií III. fáze spojila PIONEER I a II, SUNSHINE a SUNRISE a BE HEARD I a II, celkem 2 731 pacientů, a porovnala padesátiprocentní klinickou odpověď po 12 až 16 týdnech. Adalimumab týdně se umístil nejvýše, s významnou převahou nad sekukinumabem (poměr šancí 1,74; 95% interval 1,11–2,73 a 1,72; 1,09–2,7), ale s nevýznamnou převahou nad bimekizumabem (1,23; 0,74–2,06 a 1,25; 0,73–2,14). Oba tyhle intervaly obsahují jedničku – rozdíl prokázaný není. Starší metaanalýza 12 studií s 2 915 pacienty došla k témuž: mezi bimekizumabem a adalimumabem nebyl významný rozdíl (relativní riziko 1,00; 0,66–1,52). Léky nebyly srovnány přímo, síťová metaanalýza je propojuje přes placebo – a hodnotí se 12 až 16 týdnů, což je u onemocnění trvajícího desítky let velmi krátce.

Odstranění ochlupení. Randomizovaná studie s Nd: YAG laserem u 22 pacientů se stadiem II až III provedla tři měsíční sezení. Závažnost klesla o 65,3 % a změna byla významná v ošetřených místech (p < 0,02), ale ne v místech kontrolních (p > 0,05). Kontrolní místo na témže člověku je metodicky silné uspořádání; dvacet dva lidí a tři měsíce je málo. Průzkum mezi pacienty z roku 2026 doplňuje pohled z druhé strany: ze 110 respondentů laserovou epilaci vyzkoušelo 24 (22 %), medián 8 sezení, polovina uvedla přínos trvající déle než 12 měsíců – ale 63 % zaplatilo přes tisíc dolarů a 38 % přestalo předčasně. Je to sebehodnotící průzkum na 24 lidech, tedy zkušenost, ne účinnost. Viz odstraňování ochlupení.

Co říct nemůžu. Nemám čitelný systematický přehled o místních antiseptikách u hidradenitidy. Nemám žádnou studii, která by testovala deodorant, antiperspirant nebo způsob mytí. Nemám randomizovanou studii odvykání kouření ani snižování hmotnosti u tohoto onemocnění – souvislosti jsou z pozorovacích dat. Nemám čitelný abstrakt ke klinické studii dapsonu u hidradenitidy. A nemám dlouhodobá data k biologické léčbě: hodnotí se 12 až 16 týdnů.

Co říct můžu. Zpoždění diagnózy je zhruba deset let a potvrzují to dvě nezávislé práce. Delší zpoždění bylo spojeno s těžším onemocněním, více přidruženými nemocemi a více zameškanými pracovními dny. Bolest je hlavní příznak, ne vedlejší okolnost – za středně silnou nebo silnější ji označilo 61,4 % pacientů a v přímém srovnání dvou antibiotik rozhodovala o hodnocení pacientů. Kouření a vyšší hmotnost jsou soustavně spojeny s vyšší závažností, ale doklady jsou pozorovací. Z léků mají nejlepší doklady biologika, s adalimumabem na prvním místě – a rozdíl proti bimekizumabu prokázaný není.

Koho se to týká

Kdo má opakované bolestivé boule ve stejném místě: to je nejdůležitější věta na téhle stránce. Furunkl se vrací náhodně, hidradenitida se vrací na stejné místo – do podpaží, do třísel, pod prsa nebo mezi hýždě. Pokud vám totéž místo hnisá potřetí, není to smůla.

Kdo to roky řeší v drogerii: v citovaných souborech trvalo stanovení diagnózy průměrně 10,0 a 10,2 roku a pacient mezitím vystřídal více než tři lékaře a více než tři chybné diagnózy. Deodorant, antiseptické mýdlo ani častější sprchování nejsou léčba a nikdy jí nebyly.

Kdo si myslí, že se dost nemyje: nemyslete si to. Onemocnění vzniká v okolí vlasového folikulu. Není to zanedbaná hygiena a intenzivnější drhnutí ho zhorší, ne zlepší.

Kdo má silné bolesti: v citovaném průzkumu označilo bolest za středně silnou nebo silnější 61,4 % pacientů a 4,5 % za nejhorší možnou. Bolest je součást diagnózy a patří o ní mluvit nahlas.

Kdo kouří: kouření bylo soustavně spojeno s vyšší závažností – medián skóre 41 u kuřáků proti 22 u nekuřáků. Nezaručuje to zlepšení po odvykání, ale je to jediný ovlivnitelný činitel s takhle soustavnými daty.

Kdo má vyšší hmotnost: platí totéž a platí i to, že hmotnost není vina. Poměr šancí u obezity byl 3,45, ale všechna data jsou pozorovací a co bylo první, z nich nepoznáte.

Kdo se cítí na dně: prevalence deprese byla v metaanalýze 16,9 % a poměr šancí proti lidem bez onemocnění 1,84. Není to slabost, je to doložená přidružená obtíž.

Kdo už má jizvy a tunely: to je nevratná změna tkáně a řeší ji chirurg, ne krém. Podobně jako u keloidů.

V těhotenství a při kojení o léčbě rozhoduje lékař; část používaných léků včetně isotretinoinu je v těhotenství vyloučena.

Co s tím

Co dává smysl:

• Jít k dermatologovi, ne k chirurgovi na propíchnutí. Vypuštění abscesu uleví, ale onemocnění neřeší – a v citovaném souboru bylo delší zpoždění diagnózy spojeno s větším počtem chirurgicky ošetřených míst
• Šetrné mytí syndetem místo drhnutí a agresivních mýdel. Studii, která by to u hidradenitidy otestovala, nemám; vychází to z mechanismu, ne z důkazu
• Volnější oblečení a méně tření v postižených místech. Také jen úvaha, ne měření – ale úvaha, která nic nestojí a nic nezhoršuje
• Zvážit s lékařem odstranění ochlupení laserem. V randomizované studii klesla závažnost o 65,3 % a v místech bez ošetření se nezměnila. Bylo tam 22 lidí a tři měsíce. Viz odstraňování ochlupení
• Mluvit o bolesti. V citovaném srovnání antibiotik bylo hodnocení pacientů významně horší než hodnocení lékařů a rozhodovala právě bolestivost
• Mluvit o náladě. Deprese je doložená přidružená obtíž, ne charakterová vada
• Ptát se na biologickou léčbu, pokud běžná selhává. Adalimumab, sekukinumab i bimekizumab jsou u středně těžké až těžké formy schválené

Co je omyl:

• Antiperspirant s hliníkem jako řešení. Míří na potní žlázy. Onemocnění vzniká u folikulu
• Antiseptika jako náhrada léčby. Chlorhexidin i chlornan sodný mají v péči o kůži své místo, ale čitelný systematický přehled o antiseptikách u hidradenitidy nemám a nic víc než doplňkovou roli jim nepřipisuji
• Holení břitvou v zanícené oblasti. Dráždí to folikul, tedy přesně to místo, kde děj začíná
• Drhnutí, kartáčky a peelingy. Tření je u tohohle onemocnění problém, ne řešení
• Kortikosteroidová mast z domácí lékárničky na hnisající ložisko. Do ložiska je píchá lékař cíleně; samoléčba na kůži je něco jiného
• Čekat, až to přejde. V citovaném souboru platilo, že čím delší zpoždění, tím těžší onemocnění při diagnóze

A jedna věta, kterou si odnést: opakující se bolestivá boule na stejném místě v podpaží nebo v tříslech není furunkl a není to otázka hygieny – je to důvod k návštěvě dermatologa.

Bezpečnost a hranice

Hidradenitida je chronické zánětlivé onemocnění a patří k lékaři. Adresář může říct, co je doloženo a co ne; diagnózu ani léčbu nenahradí.

Co ukazují data o zpoždění. V německé studii u 394 pacientů byla průměrná doba do diagnózy 10,0 ± 9,6 roku, s více než třemi navštívenými lékaři a více než třemi chybnými diagnózami. Delší zpoždění bylo spojeno s těžším onemocněním, více chirurgicky ošetřenými místy, více přidruženými nemocemi a více zameškanými pracovními dny. Mezinárodní průzkum uvádí zpoždění 10,2 ± 8,9 roku.

Co ukazují data o léčbě. Cochranovský přehled našel jen 12 randomizovaných studií pro 15 zásahů, s mediánem 27 účastníků a 16 týdnů trvání. Adalimumab týdně zlepšil kvalitu života o 4,0 bodu (−6,5 až −1,5), ale šlo o jedinou studii; adalimumab jednou za dva týdny a etanercept byly neúčinné. Síťová metaanalýza studií III. fáze uvádí u adalimumabu i nejnižší počet nežádoucích účinků, s významnou převahou nad bimekizumabem po 2 týdnech (poměr šancí 0,52; 95% interval 0,32–0,86); ostatní srovnání byla nevýznamná. Druhá síťová metaanalýza uvádí, že se žádný z léků nelišil od placeba v nežádoucích účincích.

Co ukazují data o chirurgii. V metaanalýze podílů byl návrat po široké excizi 13,0 % (5,0–22,0 %), po místní incizi 22,0 % a po odstřešení 27,0 %; u primárního uzávěru měl interval rozpětí 0 až 72 %. Autoři sami hodnotí kvalitu důkazů jako nízkou.

Co ukazují data o odstranění ochlupení. V randomizované studii u 22 pacientů klesla závažnost o 65,3 % a změna byla významná jen v ošetřených místech. V průzkumu mezi pacienty uvedlo nepříjemné pocity 71 % a přechodné zarudnutí 46 % z 24 respondentů.

Přidružené obtíže se doporučuje aktivně vyhledávat. Doporučení severoamerických nadací prošla 30 přidružených stavů a doporučuje mimo jiné vyšetřování deprese, úzkosti, sebevražedného rizika, kouření, obezity, cukrovky, metabolického syndromu, zánětlivého střevního onemocnění a syndromu polycystických vaječníků. Souvisí s tím hormonální léčba akné a spironolakton.

Co k dispozici není. Randomizovaná data o antiseptikách, o mytí, o deodorantech a o odvykání kouření u tohoto onemocnění. A dlouhodobá data k biologické léčbě.

V těhotenství a při kojení rozhoduje o léčbě lékař.

Na co si dát pozor

V ordinaci dermatologa – diagnóza, hodnocení závažnosti, lokální i celková léčba, injekce do ložiska, vyšetřování přidružených obtíží.

V lékárně na předpis – lokální klindamycin, celkově podávaná antibiotika včetně tetracyklinů a kombinace klindamycinu s rifampicinem, u části pacientů hormonální léčba nebo spironolakton, u těžkých forem biologika. Evropská směrnice z roku 2025 uvádí, že adalimumab, sekukinumab a bimekizumab mají evropské schválení pro středně těžkou až těžkou formu a že se dnes za ucelený postup považuje spojení protizánětlivé léčby se zákrokem, který odstraní nevratně poškozenou tkáň.

Na chirurgii nebo na klinice – odstřešení, excize, laserové odstranění ochlupení.

V drogerii a v lékárně bez předpisu najdete jen doprovodnou péči. Léčbu nenahradí. Konkrétně:

Šetrné mycí přípravky. Syndet místo mýdla, vlažná voda, žádné drhnutí

Antiseptika – chlorhexidin, chlornan sodný. Používají se, ale čitelný systematický přehled o jejich účinku u hidradenitidy nemám

Krytí a náplasti. Pokud kůži dráždí lepidlo, může za to být kalafuna – patří mezi časté kontaktní alergeny a řeší se epikutánními testy

Deodoranty bez hliníku, pokud vám antiperspirant nevyhovuje. Studii, která by u hidradenitidy porovnala deodoranty, nemám – je to úvaha z mechanismu, ne doložený postup

A co ve složení nehledat: antibakteriální mýdlo, které tohle vyléčí. Neexistuje. Onemocnění nezačíná na povrchu kůže.

Časté mýty

„Je to od nedostatečné hygieny.“ Není. Ústředním dějem je podle evropské směrnice uzavření horní části vlasového folikulu a následný zánět v jeho okolí. Mytí to nezpůsobí a nevyléčí. Zesílené drhnutí kůži dráždí.

„Je to zánět potních žláz – vždyť se to tak jmenuje.“ Název je starší než porozumění. Souhrnný přehled uvádí, že kožní změny začínají kolem vlasových folikulů. A randomizovaná studie s epilačním laserem to podpírá z druhé strany: autoři sami píší, že účinnost přístroje na odstranění chlupů podporuje folikulární původ onemocnění.

„Je to jen zanícený chlup, furunkl.“ Furunkl se objeví, vyhojí a je konec. Hidradenitida se vrací opakovaně do týchž míst, tvoří tunely a jizvy. V citovaném souboru pacienti dostali více než tři chybné diagnózy, než padla ta správná.

„Kdyby to bylo vážné, lékař by to poznal hned.“ Ve dvou nezávislých pracích trvalo stanovení diagnózy 10,0 a 10,2 roku a 63,7 % pacientů navštívilo předtím lékaře pětkrát nebo vícekrát. Není to výtka pacientům – je to popis stavu.

„Za to si můžeš kouřením a váhou.“ Souvislost je doložená a soustavná: poměr šancí 4,34 pro aktivní kouření a 3,45 pro obezitu. Ale autoři metaanalýzy sami píší, že příčinnost posoudit nešlo a že různorodost mezi studiemi byla podstatná. Randomizovanou studii odvykání nebo hubnutí u tohohle onemocnění nemám. Souvislost není vina.

„Silný deodorant nebo antiperspirant to zvládne.“ Antiperspirant působí na potní žlázy. Ani jednu studii, která by u hidradenitidy porovnala deodoranty, jsem nenašel – viz hliník v antiperspirantech a nadměrné pocení, což je jiné téma.

„Stačí to pořádně vydezinfikovat.“ Přehled o chlornanu sodném prošel 222 prací z let 1915 až 2024 a uzavírá, že panuje značná různorodost v koncentracích i způsobu použití a chybí randomizované studie. A je to přehled o dermatologii obecně, ne o hidradenitidě.

„Bakterie to způsobují, takže stačí antibiotikum.“ Francouzská práce našla Staphylococcus lugdunensis u 58 % uzlů a abscesů, ale sami autoři píší, že nedokážou rozhodnout, zda jde o příčinu, nebo o druhotnou nákazu.

„Je to vzácné, tak proč se tím zabývat.“ Metaregrese uvádí prevalenci 0,40 % a americká analýza 98 na 100 000. Vzácné to není. A citovaný průzkum uvádí mimořádný dopad na život u 43,3 % pacientů a invaliditu u 14,5 %.