Estery a emoliencia

Co to je

Emoliencia jsou složky, které vyhlazují povrch pokožky a dávají přípravku jeho pocit. Estery jsou jejich nejpočetnější skupina – vznikají spojením mastné kyseliny s alkoholem.

Ve složení je poznáte podle koncovky. Nejčastější:

Diisostearyl Malate – hustý, hodně používaný v rtěnkách

Octyldodecanol – lehký, rozprostírá se rychle

Isostearyl Isostearate a Isostearyl Neopentanoate – hedvábný pocit

Do příbuzné skupiny patří i isopropylmyristát, kaprylik/kaprik triglycerid a cetearylalkohol.

Proč mají vlastní stránku. Tvoří obvykle velkou část receptury a rozhodují o tom, jestli krém působí bohatě, nebo lehce, jestli se leskne, nebo matní, jestli po něm zůstane film, nebo ne.

A přitom o nich nikdy nečtete. Reklama mluví o účinné látce, která je v přípravku v setinách procenta, a mlčí o složkách, které tvoří pětinu obsahu a určují všechno, co na přípravku vnímáte.

Není na tom nic nekalého. Jen je užitečné vědět, za co ve skutečnosti platíte, když vám krém „sedne“.

Co dělá s pletí

Pokožka není hladká deska. Rohové buňky na povrchu se odlupují a mezi nimi vznikají mikroskopické nerovnosti – to je, co vnímáme jako drsnost.

Emoliencium ty mezery vyplní. Vytvoří tenkou vrstvu, která povrch vyrovná. Pleť je hned hladší na dotek a lépe odráží světlo, takže vypadá vyrovnaněji.

Je to fyzikální úprava povrchu, ne oprava bariéry. Účinek přijde okamžitě a smyje se.

Tady je rozdělení, které se v adresáři objevuje opakovaně a u emoliencií dává největší smysl:

Humektant – přitahuje vodu (glycerin, kyselina hyaluronová)

Okluzivum – brání jejímu odparu (vazelína, včelí vosk)

Emoliencium – vyhladí povrch (estery, squalan, rostlinné oleje)

Suchá pleť obvykle potřebuje všechny tři. Přípravky, které slibují hydrataci jedinou složkou, řeší třetinu úlohy.

Mezi estery navzájem je pak hlavní rozdíl v tom, jak rychle se rozprostírají. Lehké se rozutečou skoro okamžitě a rychle „zmizí“. Těžké zůstávají a vytvářejí sytější film. Většina krémů proto obsahuje několik esterů zároveň – takzvanou kaskádu, kde jeden navazuje na druhý. A právě o kaskádách je následující studie.

Co ukázal výzkum

Co vlastně na krému vnímáme.

Studie v International Journal of Cosmetic Science se pustila do otázky, kterou nikdo systematicky nezkoumal: jak se na vjemu z krému podílejí samotná emoliencia, když se všechno ostatní drží stejné.

Autoři připravili 32 emulzí typu olej ve vodě se stejným emulgačním systémem ve dvou množstvích (2,5 % a 5 %). Měnili jen emoliencia – čtyři různé směsi, dva poměry mezi složkami a dvě celková množství (9 % a 18 %).

Pak nechali 50 neškolených hodnotitelů vyplnit dotazník typu „zaškrtněte vše, co platí.“ Data zpracovali jednorozměrnými testy i vícerozměrnou analýzou.

Výsledek:

Základní ráz emulze určuje emulgátor. To autoři potvrdili – emulgační systém dává přípravku jeho hlavní povahu.

Ale neškolení hodnotitelé rozlišovali přípravky hlavně podle dvou věcí, a obě jdou na vrub emoliencií: podle vzhledu a podle doznívajícího pocitu po zaschnutí.

Čísla z vícerozměrné analýzy: vzhled vysvětlil 47,73 % rozdílů ve vnímání, doznívající pocit 24,66 %.

Naopak popisy z okamžiku nanášení – nabrání přípravku, roztírání, první dojem na pleti – rozlišovaly jen okrajově.

Proč je to zajímavé.

První: skoro tři čtvrtiny toho, co běžný člověk na krému rozezná, připadají na vzhled a na to, co zůstane po zaschnutí. Ne na okamžik, kdy si ho vtírá.

A obojí – vzhled i doznívající pocit – se dá cíleně navrhnout výběrem esterů. Přesně to výrobci dělají.

Druhé: hodnotitelé byli neškolení. To je záměr a je to důležité: jde o to, co rozezná běžný uživatel, ne trénovaný panel. Přesně tenhle člověk stojí v obchodě a rozhoduje se.

Třetí: „luxusní pocit“ je konstrukce, ne důkaz kvality. Krém, který se skvěle roztírá, krásně vypadá a nechává hedvábný pocit, má dobře navrženou kaskádu emoliencií. O tom, jestli obsahuje něco účinného, to neříká nic.

A co dělá s pokožkou emoliencium proti krému – měřeno na molekulách.

Prospektivní studie s oslepeným hodnotitelem porovnala krémový hydratační přípravek proti čisté vazelíně u dospělých s atopickým ekzémem a bez něj.

Uspořádání bylo elegantní: 12 lidí bez ekzému a 12 s ekzémem si po 28 dní jednou denně nanášelo 0,5 g obojího – každý přípravek na jedno náhodně přidělené předloktí. Takže každý byl sám sobě kontrolou.

Měřilo se konfokální Ramanovou spektroskopií, která dokáže určit složení rohové vrstvy v jednotlivých hloubkách: obsah vody, přirozený zvlhčující faktor, ceramidy, cholesterol a kyselinu mléčnou. K tomu ztráta vody kůží a hydratace. Dokončilo 23 lidí.

Výsledky:

Ceramidů přibylo v čase, hlavně v horních vrstvách. Krém je zvýšil průkazně u obou skupin. Vazelína je zvýšila napříč všemi vrstvami jen u lidí bez ekzému.

Kyselinu mléčnou zvýšil krém – u lidí bez ekzému ve všech vrstvách, u lidí s ekzémem v horních. Vazelína neměla žádný účinek.

Hydratace rohové vrstvy vzrostla u lidí bez ekzému po obojím, u lidí s ekzémem jen po krému.

Ztráta vody kůží se neposunula ani u jednoho.

Autoři uzavírají, že krém a emoliencium působí odlišně a že krém byl lepší – zvyšoval ceramidy a kyselinu mléčnou v horních vrstvách u lidí s ekzémem a hodí se tedy lépe na poškozenou bariéru.

Dvě věci, které z toho stojí za vypíchnutí.

Vazelína fungovala na zdravé kůži, ale ne na poškozené. To je proti intuici – vazelína platí za nejspolehlivější okluzivum vůbec. Ukazuje to, že výsledek testu na zdravé pokožce se nemusí přenést na pokožku nemocnou, a naopak.

Ztráta vody kůží se nezměnila, přestože se změnilo složení rohové vrstvy. Přitom právě tenhle ukazatel se v kosmetických studiích běžně používá jako hlavní míra „stavu bariéry.“ Když se nehne a molekulární složení ano, znamená to, že jeden ukazatel bariéru nepopíše.

Aby to bylo poctivé: ztráta vody kůží je jinde velmi užitečná. Přehledová práce o jejím klinickém měření popisuje, že u hojení ran je to zavedený objektivní ukazatel – měří obnovení bariérové funkce v místě opravy.

A uvádí u toho velmi konkrétní pozorování: rána může splnit úřední definici uzavření – tedy stoprocentní pokrytí novou pokožkou bez výtoku a bez potřeby krytí, ověřené dvakrát s odstupem nejméně 14 dnů – a přesto nemít obnovenou bariéru. Vysoká ztráta vody po zahojení předpovídá návrat rány.

Autoři z toho vyvozují, že by se definice zhojení měla o obnovení bariéry rozšířit, a očekávají širší využití i mimo rány – u stárnutí a dalších stavů s narušenou bariérou.

Takže obojí platí zároveň. Ztráta vody kůží je dobrý ukazatel tam, kde se bariéra opravdu obnovuje – po ráně. Na zdravé nebo mírně suché pleti po 28 dnech krému se hnout nemusí, i když se něco změní. Není to špatné měřidlo. Je to měřidlo na jinou otázku.

Omezení: bylo to 23 lidí a 28 dní. Malý soubor, krátká doba, jedno pracoviště.

Co říct nemůžu. Nemám doklad, že by konkrétní ester byl pro pleť lepší než jiný. A nemám doklad, že by drahé estery dělaly víc než levné – jen dělají něco jiného.

Co říct můžu. Emoliencia rozhodují o tom, jak přípravek vypadá a jak se cítí po zaschnutí – a to je většina toho, podle čeho ho lidé posuzují.

Komu sedí a komu ne

Kdo má suchou pleť: emoliencium povrch vyhladí, ale samo nestačí. Potřebuje k sobě humektant a okluzivum.

Kdo má atopický ekzém: v citované studii byl krémový přípravek lepší než samotná vazelína – zvyšoval ceramidy i kyselinu mléčnou v horních vrstvách. Bylo to 23 lidí za 28 dní.

Kdo posuzuje krém podle pocitu: je dobré vědět, že vzhled a doznívající pocit vysvětlily skoro tři čtvrtiny toho, co neškolení hodnotitelé rozlišili – a obojí se navrhuje výběrem esterů.

Kdo má sklon k akné: některé estery jsou pro ucpávání pórů rizikovější než jiné – viz isopropylmyristát. Není to o „chemii“, ale o konkrétní molekule.

Kdo má mastnou pleť: lehké estery jako Octyldodecanol bývají snesitelnější než těžké typu Diisostearyl Malate, který je doma spíš ve rtěnkách.

Citlivá pleť: estery patří mezi nejméně dráždivé složky vůbec. Bezvonná receptura s jednoduchou kaskádou emoliencií je obvykle dobrá volba.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení.

S čím kombinovat

Estery se kombinují se vším a v každém krému už jich několik je.

Co dává smysl:

• Hledat všechny tři role. Humektant, emoliencium, okluzivum. Přípravek, který má jen jedno, řeší třetinu
• Rozlišovat lehké a těžké. Octyldodecanol pod make-up, hustší estery na noc
• Při sklonu k akné sledovat konkrétní ester, ne kategorii
• Neplatit za pocit dvakrát. Skvělá textura je zásluha emulgátoru a esterů, ne účinné látky

Co je omyl:

• Posuzovat kvalitu podle pocitu. To, co posuzujete, jsou hlavně emoliencia
• Považovat drahý ester za lepší. Dělá něco jiného, ne víc
• Předpokládat, že co funguje na zdravé kůži, funguje i na nemocné. V citované studii vazelína zabrala u lidí bez ekzému a u lidí s ekzémem ne
• Spoléhat na jediný ukazatel bariéry. Ztráta vody kůží se nezměnila, přestože se složení rohové vrstvy změnilo

A jedna věta, kterou si z téhle stránky odnést: za pocit z krému platíte vždycky, za účinek jen někdy. Vyplatí se vědět, které z toho zrovna kupujete.

Bezpečnost a regulace

Estery a emoliencia patří mezi nejlépe snášené kosmetické složky. V EU jsou bez zvláštního omezení a používají se desítky let.

Co bylo změřeno u vjemu. Studie na 32 emulzích s 50 neškolenými hodnotiteli zjistila, že rozlišování přípravků řídí především vzhled (47,73 %) a doznívající pocit (24,66 %), zatímco vjemy z okamžiku nanášení přispěly jen okrajově. Základní ráz emulze přitom určuje emulgátor.

Co bylo změřeno na pokožce. Studie s oslepeným hodnotitelem u 23 dokončivších dospělých – s atopickým ekzémem i bez něj – porovnala po 28 dnech krémový přípravek proti vazelíně konfokální Ramanovou spektroskopií.

Krém zvýšil ceramidy u obou skupin; vazelína napříč vrstvami jen u lidí bez ekzému

Krém zvýšil kyselinu mléčnou; vazelína neměla účinek

Hydratace vzrostla u lidí bez ekzému po obojím, u lidí s ekzémem jen po krému

Ztráta vody kůží se nezměnila ani u jednoho přípravku

Ucpávání pórů. Některé estery jsou v tomhle ohledu rizikovější než jiné a rozhoduje konkrétní molekula, ne kategorie – podrobněji u isopropylmyristátu.

Dráždivost a alergie: velmi nízké. Estery samy prakticky nedráždí; problémy v přípravku obvykle působí parfemace nebo konzervanty.

Co k dispozici není. Doklad, že by některý ester byl pro pleť obecně lepší než jiný.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení.

Kde ji najdete

Prakticky v každém krému, séru, mléce a make-upu. Obvykle je jich několik zároveň.

Ve rtěnkách a leskách – tam vede Diisostearyl Malate, který drží pigment a dává lesk. Viz balzámy na rty.

V odličovačích – rozpouštějí make-up.

Ve slunečních přípravcích – rozpouštějí chemické UV filtry, které jsou samy o sobě pevné.

Čeho si všímat: kolik jich je nad prvním „účinným“ názvem. Pokud jsou první čtyři složky voda, ester, emulgátor a další ester, je to z podstatné části přípravek o textuře. Není to výtka – jen to vysvětluje cenu i pocit.

A co je dobré znát: Octyldodecanol = lehký, Diisostearyl Malate = hustý. Podle toho se dá odhadnout, jak bude přípravek působit, ještě než ho otevřete.

Časté mýty

„Estery jsou levné výplně bez funkce.“ Nejsou. Určují vzhled a doznívající pocit – tedy skoro tři čtvrtiny toho, co na krému neškolený uživatel rozliší.

„Když se krém krásně roztírá, je kvalitní.“ Znamená to, že má dobře navrženou kaskádu emoliencií a vhodný emulgátor. O účinných látkách to neříká nic.

„Emoliencium hydratuje.“ Vyhladí povrch. Vodu nepřitahuje ani nedrží – k tomu jsou potřeba humektant a okluzivum.

„Vazelína je vždycky nejspolehlivější.“ V citované studii zvýšila ceramidy napříč vrstvami jen u lidí bez ekzému a kyselinu mléčnou nezvýšila vůbec. Krémový přípravek byl na poškozené bariéře lepší.

„Ztráta vody kůží ukáže, jestli krém funguje.“ V té samé studii se nezměnila ani u jednoho přípravku, přestože se molekulární složení rohové vrstvy prokazatelně změnilo. Jeden ukazatel bariéru nepopíše.

„Přírodní oleje jsou lepší emoliencia než estery.“ Jsou to obojí emoliencia. Rostlinné oleje mají navíc proměnlivé složení a snáz žluknou; estery jsou stálejší a dají se navrhnout na míru.