Kyselina linolová

Co to je

Kyselina linolová je omega-6 mastná kyselina, kterou si lidské tělo neumí vyrobit. Musí ji přijmout potravou – proto se řadí mezi esenciální. Starší literatura ji označuje jako vitamín F, což je název zavádějící (vitamín to není), ale na obalech se pořád objevuje.

V kosmetice ji potkáte ve dvou podobách:

Jako čistou látku – Linoleic Acid, případně Ethyl Linoleate.

Jako hlavní složku rostlinných olejů. A tady je věc, která rozhoduje o celé kategorii: oleje se od sebe liší hlavně poměrem kyseliny linolové a olejové.

Oleje bohaté na kyselinu linolovou:

• Světlicový (safflower) – zdaleka nejvyšší obsah
• Hroznový, slunečnicový, konopný
• Šípkový, pupalkový

Oleje chudé na kyselinu linolovou a bohaté na olejovou:

• Olivový, avokádový, mandlový
• Kokosový – jiný profil, převážně nasycené kyseliny

Tenhle rozdíl je důvod, proč „rostlinný olej“ není u pleti se sklonem k akné jedna kategorie.

Co dělá s pletí

Kyselina linolová má v kůži dvě zcela odlišné role a obě jsou pro pochopení akné podstatné.

Stavební role v bariéře. Je součástí acylceramidů – zvláštní třídy ceramidů, ve kterých je kyselina linolová esterově navázaná. Acylceramidy drží pohromadě lipidové vrstvy mezi buňkami rohové vrstvy. Bez linolátu bariéra netěsní.

Regulace rohovatění ve folikulu. Tohle je zajímavější. Vývod mazové žlázy se u akné ucpává nadměrným rohovatěním – a existuje dlouho zvažovaná hypotéza, že za tím stojí právě relativní nedostatek kyseliny linolové v mazu.

Proč relativní? Protože mazová žláza produkuje hlavně kyselinu olejovou a nasycené kyseliny. Čím víc mazu, tím větší podíl těchto kyselin – a tím menší podíl linolové. U mastné pleti tedy nemusí být kyseliny linolové absolutně méně; je jí méně v poměru.

Z toho plynou dvě praktické věci:

Olej bohatý na kyselinu linolovou dává u akné jiný smysl než olej bohatý na olejovou. Není to o „lehkosti“, ale o složení.

Doplnění zvenčí má smysl jen tehdy, když se do folikulu dostane. A právě to se měřilo.

Co ukázal výzkum

Nejdřív důkaz, že problém existuje. Práce publikovaná v Journal of Investigative Dermatology analyzovala lipidy z komedonů a z povrchu kůže u šesti pacientů s akné a z povrchu kůže u kontrol bez akné, párovaných podle věku a pohlaví.

Acylceramidy se izolovaly a jejich esterově vázané mastné kyseliny se analyzovaly plynovou chromatografií.

Nálezy:

Acylceramidy z komedonů obsahovaly podstatně méně linolátu než acylceramidy z povrchu kůže. Zato v nich bylo víc kyselin 16:0, 16:1 a 18:1 – tedy těch, které pocházejí z mazu.

I v povrchových lipidech z nohou měli pacienti s akné méně linolátu než kontroly.

Závěr autorů: mastné kyseliny z mazu se zabudovávají do komedonálních acylceramidů a vytlačují z nich linolát – a tenhle proces zasahuje i acylceramidy povrchové epidermis, u pacientů s akné víc než u zdravých.

Jak to zařadit. Šest pacientů je málo. Ale je to přímé měření tkáně, ne dotazník ani odhad – a vysvětluje mechanismus, ne jen souvislost.

A teď jestli se to dá napravit zvenčí. Studie publikovaná v Clinical and Experimental Dermatology měla design, jaký v kosmetice potkáte málokdy: dvojitě zaslepený, placebem kontrolovaný, randomizovaný, zkřížený.

Hodnotila se velikost mikrokomedonů – tedy ucpaných folikulů ještě před tím, než jsou vidět. Měřilo se objektivně, digitální analýzou obrazu z kyanoakrylátových folikulárních biopsií, ne pohledem.

Výsledek: lokálně aplikovaná kyselina linolová zmenšila folikulární odlitky a mikrokomedony o téměř 25 % za jeden měsíc. Na místech ošetřených placebem se nezměnilo nic.

Závěr: kyselina linolová může u pleti se sklonem k akné působit jako komedolytikum.

Jak to zařadit. Tohle je nadprůměrně kvalitní práce – zaslepení, placebo, zkřížený design i objektivní měření. Dvě věci ale platí: soubor byl malý, jde o mírné akné, a hlavně se měřily mikrokomedony, ne viditelné projevy. Zmenšení předstupně je slibné, ale není totéž co méně pupínků.

Co se stalo, když se to zkusilo klinicky. Multicentrická, dvojitě zaslepená, dvanáctitýdenní randomizovaná studie v International Journal of Cosmetic Science porovnávala 4% emulzi s nikotinamidem a fosfatidylcholinem bohatým na kyselinu linolovou proti 1% klindamycin-fosfátu, jednou denně, s vehikulem i aktivní kontrolou.

Výsledek: kosmetický přípravek vyšel mírně lépe než lokální klindamycin ve všech sledovaných parametrech, díky lepší snášenlivosti a celkovému klinickému zlepšení.

Jak to zařadit. Porovnat kosmetiku s lokálním antibiotikem a nedopadnout hůř je pozoruhodné. Ale: přípravek obsahoval i niacinamid, který má na akné vlastní data, takže podíl kyseliny linolové z výsledku neurčíme. A formulace „mírně lépe“ bez čísel je slabá.

Celkový obraz. Kyselina linolová má něco, co má v tomhle adresáři málokterá složka: celý řetěz od změřeného nedostatku v nemocné tkáni přes mechanismus až po placebem kontrolovaný pokus ten nedostatek napravit. Chybí poslední článek – studie, která by na viditelném akné ukázala rozdíl proti placebu u samotné kyseliny linolové.

Komu sedí a komu ne

Mastná pleť se sklonem k ucpaným pórům: tady dává kyselina linolová největší smysl a má nejlepší podklad.

Kdo zkouší oleje na obličej a nedaří se: klíč nemusí být v „lehkosti“ oleje, ale v poměru kyseliny linolové a olejové. Zkuste hroznový, světlicový nebo konopný místo olivového a kokosového.

Suchá pleť a poškozená bariéra: kyselina linolová je stavební součást acylceramidů, tedy lipidů, které bariéru drží pohromadě.

Atopická pokožka: logika stejná jako výše, byť citované práce se týkají akné.

Kdo chce doložený účinek na viditelné akné: ten kyselina linolová sama nemá. Benzoyl peroxid, adapalen a azelaová kyselina ano.

Kdo řeší jen mikrokomedony a drobné hrbolky: to je přesně to, co se v placebem kontrolované studii měřilo a zmenšilo o čtvrtinu.

Citlivá pleť: dobře snášená složka bez známých problémů.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení.

S čím kombinovat

Kyselina linolová se snese prakticky se vším.

Co dává smysl:

• Niacinamid – v citované dvanáctitýdenní studii byly ve stejném přípravku, který nedopadl hůř než klindamycin
• Ceramidy – kyselina linolová je součástí acylceramidů, takže doplňujete tutéž strukturu ze dvou stran
• Kyselina salicylová – jiný komedolytický mechanismus
• Retinoid, který navíc řeší zánět

Na co si dát pozor:

• Kyselina linolová je nestabilní. Oxiduje na světle a vzduchu a zoxidovaný olej dráždí. Neprůhledný obal a chladné skladování nejsou u těchhle olejů formalita
• Zoxidovaný olej poznáte podle zápachu. Připomíná staré ořechy. Takový produkt patří pryč
• Vitamín E ve složení oleje je dobré znamení – zpomaluje žluknutí

Co je zbytečné:

• Kokosový olej na obličej u akné. Má zcela jiný profil mastných kyselin
• Kupovat drahý olej kvůli jménu. Rozhoduje složení, ne exotičnost rostliny

Bezpečnost a regulace

Kyselina linolová je esenciální mastná kyselina, kterou tělo přijímá potravou, a v EU je bez regulačního omezení. V kosmetice patří mezi bezpečné a dobře snášené složky.

V těhotenství, při kojení i u dětí bez omezení.

Jedno riziko ale má a je praktické:

Oxidace. Nenasycené mastné kyseliny na světle a vzduchu žluknou a zoxidované produkty dráždí. To se netýká jen pocitu – oxidované lipidy jsou samy o sobě prozánětlivé.

Z toho plyne, že u olejů bohatých na kyselinu linolovou záleží na skladování víc než u olejů bohatých na olejovou. Neprůhledný obal, chladné místo a dodržená doba použitelnosti po otevření.

A jedna věc, která rizikem není: označení „komedogenní“ u rostlinných olejů. Stupnice komedogenity pochází z testů na králičím uchu ze 70. let a s chováním oleje na lidském obličeji koreluje slabě. U kyseliny linolové ukazuje citovaná studie opak – zmenšení mikrokomedonů proti placebu.

Kde ji najdete

V rostlinných olejích – hlavní zdroj. Nejvíc jí má světlicový, dále hroznový, slunečnicový, konopný, šípkový a pupalkový.

V sérech a olejích pro pleť se sklonem k akné.

V bariérových krémech spolu s ceramidy a cholesterolem.

Ve fosfolipidových a lecitinových přípravcích – tam jako součást fosfatidylcholinu, což je forma použitá v citované dvanáctitýdenní studii.

V produktech označených vitamín F, což je starší a nepřesný název.

Ve složení stojí buď jako Linoleic Acid, nebo skrytá v názvu rostlinného oleje. Obsah v oleji se na obalu neuvádí – to je největší praktická překážka, protože právě on rozhoduje.

Časté mýty

„Rostlinné oleje jsou u akné vždycky problém.“ Záleží na složení. Acylceramidy v komedonech obsahují podstatně méně linolátu než acylceramidy z povrchu kůže, a lokálně nanesená kyselina linolová zmenšila v placebem kontrolované studii mikrokomedony o téměř 25 % za měsíc.

„Mastná pleť má nedostatek kyseliny linolové.“ Přesněji: relativní nedostatek. Mazová žláza produkuje hlavně olejovou a nasycené kyseliny, takže čím víc mazu, tím menší podíl linolové – ne nutně menší množství.

„Vitamín F je vitamín.“ Není. Je to starší a nepřesný název pro esenciální mastné kyseliny.

„Studie ukázala, že kyselina linolová léčí akné.“ Ukázala zmenšení mikrokomedonů, tedy ucpaných folikulů před tím, než jsou vidět. To je slibný předstupeň, ne důkaz účinku na viditelné projevy.